Ze silničního tunelu v Liberci vznikl protiatomový kryt. Hasiči radí, jak se chránit v případě napadení

Původní myšlenku silničního tunelu v Liberci pod Sokolovským náměstím zastavila druhá světová válka. Dělníci stihli vyhloubit jen páteřní chodbu a práce se zastavily. V průběhu války rozestavěný tunel neunikl pozornosti Němců.

Betonové podzemní bludiště pojme až 2 000 lidí

Němci se rozhodli tunel přestavět v protiletecký kryt. Na stavbu nasadili tisíc válečných zajatců, zejména Belgičanů a Francouzů. Dokončen byl ovšem až v padesátých letech. Na začátku Studené války se objevují zbraně hromadného ničení, proto je rozhodnuto o přestavbě na protiatomový kryt. Do Liberce se vrací dělníci a deset let budují kryt.

Probíhala zde i cvičení, kam jít v případě náletu a co si s sebou vzít

Bylo to jednoduché – teplé oblečení, jídlo na 3 dny, žádný alkohol. První minuty museli lidé v podzemí povinně strávit v plynových maskách. Pro každou osobu bylo počítáno s prostorem 60×60 centimetrů. Kryt měl dokonce i své dva vlastní vrty. Lidé proto mohli počítat s denním přídělem vody čtrnáct litrů. Z toho dvanáct na splachování, jeden na mytí a jeden na pití.

„Princip protiatomového krytu je v tom, že nestačí lidi schovat někam do sklepa. Musí se dostat do prostor, kde se všechno hermeticky oddělí od okolního světa. Představte si ponorku, která se potápí pod vodu a musí si všechno vzít s sebou. Svoji elektřinu, svoji vodu, svůj vzduch. Když se totiž v krytu zavřou všechny dveře, kryt se úplně oddělí od vnějšího prostoru,“ vysvětluje průvodce Jaroslav Čech pro magazín idnes.

Až poté, kdy osádka ověřila, že je vše v pořádku a že potřebný vzduch proudí, mohli si obyvatelé krytu masky z obličejů sundat. V hloubce čtrnácti metrů pod povrchem fungoval totiž důmyslný přístroj. Jeho výstupy byly šikovně maskované ve sloupech veřejného osvětlení. Do těchto skrytých míst proudily výfukové zplodiny.

O elektřinu se staraly dvě strojovny, kde při komentované prohlídce můžete vidět dodnes funkční dieselové motory. Hlavní čtyřválec je z roku 1954 o výkonu 40 kW. Pokud by cirkulace vzduchu zkolabovala, posádka by přešla na manuální rozvod. Siláci by točili klikou a vzduch by se tam rozváděl ručně.

Kryt sloužil do roku 1989

Je vlastně štěstím, že vojenský kryt nebyl nikdy použitý pro svůj účel. Po sametové revoluci došlo k zásadní změně. Státem byly tyto kryty vyhodnoceny jako nepotřebné a drahé a téměř všechny přešly do soukromého vlastnictví. Je tudíž jasné, že současné kryty neposkytnou občanům v případě ohrožení a současných moderních zbraní adekvátní úkryt. Není třeba ovšem vyvolávat paniku, žádné nebezpečí nám nehrozí.

Hasiči vydali příručku

V případě útoku je podle hasičů důležité zachovat rozvahu a improvizovat v domácím prostředí. Doporučují schovat se do suterénních prostor, anebo do sklepů ve středním traktu co nejvíce zapuštěných do okolního terénu. „Vhodnými prostory jsou sklepy s klenutými stropy nebo železobetonovými stropy a silnými obvodovými zdmi a co nejmenší plochou všech okenních otvorů,“ vysvětlují hasiči. Zároveň vydali i příručku, jak se v případě takového útoku chovat a jak si vytvořit improvizovaný kryt.

Pokud budete chtít nahlédnout do největšího krytu civilní obrany v Liberci, je to možné. Komentované prohlídky se konají každou první sobotu v měsíci. Ke zhlédnutí tu jsou plynové masky, ochranné obleky, plně funkční strojovna s filtroventilačním zařízením. Těšit se můžete i na názorné ukázky strojovny. Komentovanou prohlídku si návštěvníci velmi pochvalují a trvá zhruba 1,5 hodiny.

Prohlídku nedoporučujeme pro menší děti, jelikož komentář průvodce je dost odborný. Terén je nenáročný, zvládnou ho jak starší děti, tak i senioři. Nicméně o prohlídku je obrovský zájem, je nutno si lístky zarezervovat včas.

Náhledové foto: Pixabay

Zdroje: idnes.cz, město Liberec, https://www.hzscr.cz/clanek/ukryti-obyvatelstva-v-ceske-republice.aspx?q=Y2hudW09Mw%3d%3d