Vysokohorská trať pro nejdelší úzkokolejný vlak

Trasa Albula v kantonu Graubünden je slavným dílem inženýrství z přelomu 19. a 20. století. Výstavba 60kilometrové železnice mezi Thusisem a sv. Mořicem trvala dlouhých pět let a vyniká velkým počtem mostů a tunelů. Hlavním bodem této pozoruhodné železnice je 5 866 metrů dlouhý tunel Albula, který je s nadmořskou výškou 1 820 metrů jednou z nejvýše položených tunelů v Alpách.

A právě z tohoto tunelu byla poslední říjnovou sobotu s dvacetiminutovým zpožděním vypravena souprava, která získala zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Přestože šlo v podstatě o propagační akci, je třeba také vyzdvihnout pokročilé švýcarské technologie a jejich úspěchy!

Neuvěřitelná železniční trať

Překonání 25 kilometrů a převýšení téměř 800 metrů ze stanice Preda (1788 m) do Alvaneu (1000 m) trvá více než hodinu. Primární úsek do Bergünu je nejstrmější. Na pěti kilometrech, proloženými dvěma zastávkami vzdušnou čarou, železnice klesá o více než 400 metrů a třikrát podjíždí sama sebe, přičemž využívá soustavu smyček, tunelů a viaduktů. Tuto jedinečnou trať vytyčil na konci 19. století hlavní stavitel Friedrich Hennings, aby zachoval co největší potřebný sklon.

Dvanáctikilometrová trať, na které je více než deset mostů, tři klikaté a dva klasické tunely, neustále klesá v kruhových obloucích jako šroubovice. Můžete pozorovat, jak vozy míří opačným směrem. Švýcarsko je národem železnic, který oslavil 175. výročí založení první švýcarské železnice. Nejstarší spoj odstartoval 9. srpna 1847 na třiadvacetikilometrové trati z Curychu do Badenu.

Capricorn neboli kozoroh

Je to obraz kantonu Graubünden, kde funguje Rhétská dráha. Před třemi lety začali pracovat na doplnění 36 kozorohů, které poskytl švýcarský výrobce Stadler. Supermoderní rudé vlaky jezdí rychlostí až 120 km/h a každou hodinu přepraví tisíce cestujících na vysokohorských tratích z Landquartu u Davosu do Filisuru nebo svatého Mořice. Až do roku 1903, tedy než došlo k otevření dráhy, hosté do sv. Mořice používali nebezpečnou 14hodinovou cestu z Thusisu po nebezpečných horských stezkách na vozech tažených koňmi nebo na saních.

V zimě hrozily přívalové sněhové sesuvy. Zejména pod Piz Muotem, na jehož promáčených svazích se nacházely tři lavinové svahy. Od počátku 20. století chránily tratě kilometry kamenných zdí, kovových a dřevěných konstrukcí. Rozsáhlé zalesňování také výrazně pomohlo.

Zdroje info: kudyznudy.cz, poznatsvet.cz

Náhledové foto: Pixabay