Vše, co se učíme o Husitech, je špatně, mohou za to komunisté. Aneb (ne)uvěřitelné poznatky z jedné školní přednášky
Vše, co se učíme o Husitech, je špatně, mohou za to komunisté. Aneb (ne)uvěřitelné poznatky z jedné školní přednášky. Husitské hnutí, jehož kořeny sahají do české reformace, je opředeno protichůdnými interpretacemi, které se utvářely zejména pod vlivem komunistické a nacionalistické ideologie. Historická realita, často romantizovaná jako symbol odporu a národní hrdosti, představuje složitější obraz. To je víceméně úvod z „historické“ přednášky, ke které jsem se náhodou nachomýtla na škole svých dětí. Vypsala jsem si pár zajímavých bodů, které mě zaujaly.
Hospodářský úpadek Čech a Moravy
Před husitskými válkami byly Čechy a Morava hospodářsky vzkvétajícími regiony Evropy, které byly proslulé obchodem, náboženskou tolerancí a relativní politickou stabilitou. Příchod husitských válek ve 20. letech 14. století tuto prosperitu narušil. Konflikty se vyznačovaly intenzivním a trvalým násilím, rozsáhlým pleněním a ničením venkovských i městských sídel.
Foto: Pixabay
Odmítnutím Zikmunda Lucemburského, mocného evropského panovníka, jako českého krále, husitské vedení nechtěně izolovalo Čechy a Moravu od zásadních politických a obchodních spojenectví. Toto odmítnutí a následné války způsobily hospodářský rozvrat, který se po staletí odrážel v celém regionu, oslabil české země a snížil jejich někdejší prestiž v rámci Evropy.
Jana Žižka: Válečník a jeho odkaz
Žižka, často líčený jako bojovník za sociální spravedlnost a českou suverenitu, byl složitou postavou. Původně se jako žoldnéř proslavil díky své taktické zdatnosti a bezohlednosti v boji. Zdá se však, že Žižkovy motivy nebyly ani tak o sociální spravedlnosti, jako spíše zaměřené na náboženský zápal a osobní věrnost radikálnímu výkladu křesťanského učení. Jeho bezohledné metody, včetně taktiky spálené země a nevybíravého násilí, se staly charakteristickými znaky husitského tažení.
V následujících staletích nacionalisté i komunisté líčili Žižku jako obránce českého národa, což je interpretace, kterou dnes mnozí historici považují za příliš zjednodušující. Žižkovy boje často nebyly vedeny proti cizím nájezdníkům, ale proti českým krajanům, kteří se neshodovali s jeho výkladem reformy, čímž byla zpochybněna jeho role sjednotitele české společnosti.
Ideologická reinterpretace: Komunistický obraz husitství
Ve 20. století komunistický režim v Československu přijal husitské hnutí jako symbol třídního boje a odporu proti utlačovatelským strukturám. Husitství bylo vykreslováno jako revoluční síla a povstání prostého lidu proti církvi bylo považováno za předstupeň socialistických ideologií. Tento narativ vykresloval husity, a zejména Žižku, jako zastánce sociální rovnosti a antifeudalismu, čímž se historický narativ sbližoval s komunistickými ideály.
Skutečný historický program husitů byl však především náboženský, nikoli sociální. Válečná tažení pod husitským vedením vedla spíše ke značnému ničení majetku a narušení sociální stability než k nastolení spravedlivější společnosti. Přesto se komunistický obraz husitů jako protosocialistů na dlouhá léta hluboce zakořenil a formoval vnímání tohoto období veřejností spíše jako hrdinného boje za spravedlnost a českou nezávislost než jako éry poznamenané rozdělením a strádáním.
Jak to tedy vypadá, celou dobu jsme se to na škole učili špatně. Nebo ne? Nechce se mi věřit, že to bylo všechno takhle přímočaře jednoduché. Podle mě je třeba hledat pravdu ai někde uprostřed. A určitě se mi nelíbí, že je to dětem předkládáno takto. Co si myslíte vy?
Zdroj: https://theses.cz/id/a1q6k9/STAG84145.pdf, https://g.cz/husite-jako-stredoveci-komuniste-aneb-byl-jan-zizka-marxista/
Náhledové foto: Vytvořeno pomoci Dalle-E
Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.