Víkendový výlet na Pustevny: Na soukromí a úsporu peněz zapomeňte

Václavák na Moravě. Právě takto jsou mnohdy označovány Pustevny. Možná i proto, že jde o jedno z nejkrásnějších míst, která lze v Beskydech navštívit. My jsme na Pustevny vyrazili uplynulý víkend a vše se do puntíku potvrdilo. Pojďme ale postupně od samotného výjezdu na Pustevny až po procházku a oběd.

Bez řetězů a vidinou placeného parkování

Při souvislé sněhové vrstvě by auta měla mít nasazené sněhové řetězy. Upozorňují na to jak značky, tak i přímo různé weby. Praxe je ale zcela odlišná. S řetězy jsme auto nepotkali, a to jsme se dívali i po vozech zaparkovaných přímo na samotném parkovišti pod vrcholem Pusteven. Vyjeli jsem ale vcelku v pohodě, cesta byla zasněžená, nicméně posypána drobnými kamínky. Parkování nás stálo 200 korun s tím, že jsem zaparkovali na placeném, ale nehlídaném parkovišti. Fungoval zde klasický parkomat s výdejem lístků. Kapacita parkoviště je 200 aut a hned po odbočení z hlavní silnice mezi Horní a Prostřední Bečvou svítilo, že je parkoviště volné.

Cedule na parkovišti na Pustevnách: Foto Radek Štěpán 

Mlha, sněžení a mínus 7 stupňů

Počasí silně nepřívětivé, ale to nám nevadilo. Hned na začátku jsme si všimli stanu, v němž jsou ledové sochy, a tak bylo jasné. Minuli jsme spousty různých stánků, zaplatili vstupné 100 korun na osobu a mohli vyrazit obdivovat krásu ledových dinosaurů. Téma výstavy bylo jasné. Druhý stan jsme si nechali až na zpáteční cestu.

Stan s ledovými sochami: Foto Radek Štěpán 

Zasněžený Radegast

S dětmi se daleko dojít nedá, a tak jsme vyrazili alespoň k soše Radegasta. Po cesta jsme potkali spousta běžkařů i lidí, kteří si jen tak vyrazili a chtěli se zpět projet třeba na bobech. Krása zasněženého lesa byla nekonečná a my jsme míjeli nádherně zasněžené stromy i nízký porost. Kouzelně působila opuštěná černá sjezdovka, kde se za minulého režimu pouštěli dolů různí dobrodruzi. Dnes už z ní zbyl je domeček, který sloužil jako horní stanice. Radegast nezklamal, požádali jsme o fotografii a šli zpět.

Socha Radegasta: Foto Radek Štěpán 

Tradiční jídlo stálo za to

Po návštěvě druhého stanu, který se nachází nad horní stanicí lanovky z Trojanovic jsme se vydali na oběd. Maměnka s Libušínem lákaly pochopitelně nejvíce. Měli jsme štěstí, když se zrovna zvedli lidé od jednoho ze stolů, jinak byla restaurace přeplněná. Číšníci ve stylovém valašském oblečku nám přinesli jídelní lístky a šlo se na věc. Vynikající pohankové brynzoto stálo za to stejně tak jako tradiční lokše s červeným zelím a trhaným masem. Venku jsme ještě vyzkoušeli bramborák. Jinak ale street food ve stáncích vypadal zajímavě. Buřty na pivu nebo marinovaná žebra lákala. Byla ale zima, což dokladovaly zasněžené sýry a uzeniny prodejců.

Ledové sochy: Foto Radek Štěpán

Stezku jsme vynechali

V takovém počasí by to bylo i zbytečné. Navíc patřím mezi konzervativce znalé starších Pusteven, kteří si myslí, že tato stavba sem nepatří. Tak jako tak Pustevny nezklamaly, nicméně už jde o spíše komerční centrum než poklidný vrchol, kde člověk čerpá sílu přírody. To musíte jít jinam, třeba na Bumbálku.

Zdroj info: Autor

Jurkovičovy stavby na Pustevnách: Náhledové foto Radek Štěpán