Velikonoce u starých Slovanů – jak naši předci vítali jaro a které zvyky dodržujeme nevědomky dodnes

Velikonoce u starých Slovanů: Svátky jara či Velikonoce jsou vítané v každé rodině. Provází je několik dní volna a kdo neslaví po křesťansku, využije toto období k výletům a pobytu v přírodě, nebo si jen užije čas při dobrém jídle s rodinou.

Kde se vzaly

Jarní svátky neboli Velikonoce tu byly mnohem dříve než křesťanství, které jim ale dalo nynější jméno podle Velké noci, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Dříve se prostě oslavoval příchod jara nebo jarní rovnodennost a církev si svoje Velikonoce naplánovala právě do tohoto období, protože oslava jara byla hluboce zakořeněná. Mnohé staré rituály, symboly a zvyky, jak je známe dodnes, pocházejí od starých Slovanů a křesťané některé vzali za své.

Kdo jsou Slované

Slované jsou etnická a jazyková skupina, která patří k indoevropské větvi. K nám se dostali asi v 5. nebo 6. století při stěhování národů. Živili se zemědělstvím a uctívali řadu bohů a kouzelných bytostí. Jejich řečí byla praslovanština, písmo ale neznali, a tak se o nich dozvídáme pouze z archeologických nálezů a lidové slovesnosti.

Foto: Pixabay

Svátky jara

Protože Slované byli hlavně zemědělci, byli velmi spjati s přírodou. Většina slovanských bohů byli vládci živé i neživé přírody, uctívali také některé stromy. Není divu, že největším svátkem pro ně byl příchod jara, kdy se příroda probouzí, rodí se mláďata a začíná jarní setba. Proto den jarní rovnodennosti byl u starých Slovanů i začátkem nového roku.

Morana a Mokoš

Nejprve bylo potřeba se zbavit zimy, kterou představovala bohyně Morana, byla zároveň i bohyní Smrti. Není divu, že si naši předkové tyto dvě věci spojili, zimy byly kruté, v době neúrody byl i hlad a mnoho zvláště slabších jedinců zimu nepřežilo. Moranu neboli Smrtku si představovali jako krutou stařenu a tak ji také zpodobňovali. Slaměnou loutku na tyči navlékli do ženských šatů a ověsili vyfouknutými vejci a šnečími ulitami, které byly symbolem smrti. Mladá děvčata pak Moranu vynesla ze vsi a hodila ji do potoka nebo ze skály. Tím se umožnil příchod bohyně jara Velké matky Mokoš. Děvčata zpět donesla čerstvě natrhané větvičky ověšené pentlemi, což symbolizovalo příchod jara.

Jarní rituály

Bohyně Mokoš byla i bohyní plodnosti. Kvůli udržení si její přízně a zajištění hojnosti všeho staří Slované prováděli různé rituály.

  • Coby její symboly se na okraj polí zapichovaly větvičky jívy (kočičky). Tento zvyk pak převzala církev, která kočičky posvětila v kostele a lidé je nejen dávali do polí ale také doma za svaté obrázky nebo kříž. Tento zvyk se zachoval dodnes. Větévky mají zaručit zdraví a plodnost.
  • Další rituál zajišťující plodnost prováděli manželé na svém poli pomilováním v brázdě.
  • Aby byli lidé zdraví, bylo nutné se v tyto dny vykoupat nahý v potoce. Tento zvyk se dochoval omýváním obličeje v potoce na Zelený čtvrtek. Tekoucí voda má všeobecně očišťující účinek a později se vodou z potoka polévali na Velikonoce děvčata a jinde zase chlapci.
  • Pomlázkou se dříve šlehali lidé ve slovanských zemích navzájem, aby se „pomlazili“. Byla vždy upletená z vrbového proutí, což jen dokazuje význam tohoto stromu pro staré Slovany. Ostatní části světa se na naši „mrskačku“ dívají s nedůvěrou až odporem.
  • Barvení vajíček pochází už od Peršanů, ve slovanských zemích má ale také dávnou tradici. Vejce se barvila převážně červenou, méně zlatou barvou. Červená byla pro staré Slovany nejdůležitější barvou, nazývali ji kráska, nebo krásná (jak se dnes dochovalo například v ruštině). Odtud také pochází název barveného vejce kraslice. Zlatá barva byla barvou slunce a bohatství. Vajíčko samotné bylo vždy symbolem životní síly a také blahobytu. Slovanští kouzelníci pomocí vejce léčili neplodnost žen i jiné nemoci lidí i zvířat a to koulením po těle. Vajíčka musela být plná, neporušená, vyfouknutá byla symbolem Smrtky. Všeobecný zvyk barvení vyfouknutých vajec se rozšířil až v 19. století.

 

Zdroj: http://www.milujivelikonoce.cz/cs/temata/show/vznik-historie-vyznam/171-velikonoce-u-starych-slovanu/, https://cs.wikipedia.org/wiki/Moko%C5%A1

Náhledové foto: Pixabay

Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.