Už jste viděli modré včely? Australané je milují. Jejich příbuzné můžete spatřit i u nás

Tyhle okřídlené krasavice z Austrálie pochází, přesto o tom značná část zdejších obyvatel dodnes nevěděla. Když je však koronavirus a s ním související omezení donutil všímat si trochu více přírody okolo sebe, nestačili se divit. Nebo je to možná tím, že pozitivní zprávy jsou v dnešní době opravdu potřeba a nádherné fotografie z přírody zkrátka dokáží zvednout náladu…

Ale ať tak nebo tak, faktem zůstává, že modře zbarvené včely s odborným pojmenováním Amegilla cingulata vypadají opravdu nádherně. Říká se jim také blue banded bee a své jméno si opravdu zaslouží. Nejenom, že vás ohromí svou zajímavou barvou, ale preferují také květy modré barvy.

Podobností s včelou medonosnou najdete pramálo

Na rozdíl od naší staré známé pomocnice evropské včely medonosné (Apis mellifera) patří Amegilla cingulata mezi tzv. samotářky. Přesto se opravdu činí. Létají rychleji než jejich známější konkurentky a v Austrálii dokáží opylovat až 30 % tamější vegetace. Jsou také o něco méně agresivní.

Mají rády zejména rajčata (proto se někdy používají k opylování ve sklenících), ovšem když to jde, preferují právě modrou. Vyskytují se ve všech okresech Austrálie kromě Tasmánie (tam zatím nebyly spatřeny) a řadí se mezi tzv. pelonosky.

Život modré včely je poměrně krátký

Nežijí v úlech ale v malých hnízdech, která si obvykle vlastními silami vyhloubí v hlíně. Dožívají se asi 40 dní a vyskytují se poměrně hojně. Přesto však nejsou setkání s nimi tak častá jako s běžnou včelou, byť rády navštěvují i příměstské oblasti. Přeslechnout je však nemůžete. Květiny či keře, jež si ke svým návštěvám vyberou, totiž zřídka hostí jen jednu takovou návštěvnici. Okolí pak díky jejich rychle se pohybujícím křídlům doslova drnčí (a to více, než kdyby se na tomtéž místě sešly včely medonosné).

A další zajímavost se váže také k jejich modrým pruhům. Chcete rozeznat samečka od samice? Pak dobře počítejte. Samci jich mají pět, samičky pak čtyři.

Za modrými včelami se můžete vypravit i k nám

V ČR lze najít hned dva zástupce včelovitých, kteří se mohou pochlubit modrou barvou. Tím prvním je drvodělka fialová (Xylocopa violacea), druhým pak drvodělka velká (Xylocopa valga). Jde o naše největší samotářské včely a zejména první jmenovaná bývá v posledních letech k vidění stále častěji.

Modré pruhy však nečekejte, mnohem spíše vás potěší pohled na jejich nádherně zbarvená křídla, jež si právě se všemi odstíny modré pohrávají.

Podle tvaru těla byste si je na první pohled mohli splést spíše s velkou masařkou, ale na ten druhý vám připomenou spíše čmeláky. Vzájemně jsou si poměrně podobné, což ještě umocňuje fakt, že se často vyskytují na stejných místech. Pozorovat je lze od března až do konce září, poté se ukládají ke spánku. Zajímavostí je, že zimu přežívají samečci i samičky, kteří se společně páří až na jaře.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com