Údolí mlýnů je jako vstup do jiného světa

Vallone dei Mulini je krásné údolí v Positanu, oblíbené pro své staré mlýny z 18. století. Toto tajemné místo s bohatou historií je obklopeno strmými útesy a bohatou zelení. Prozkoumejte tento ukrytý diamant a užívejte atmosféry starých časů, kdy se zde zpracovávalo obilí pro všechny tehdejší obyvatele. Vallone dei Mulini je perfektním místem pro procházku v přírodě a prozkoumávání historie.

Kam se vydat k těmto mlýnům?

Údolí mlýnů je méně známou oblastí jednoho z nejstarších a nejslavnějších italských měst, Sorrenta. Leží pod Neapolí v Kampánii v severozápadní části poloostrova Sorrento, na špičce terénu do Tyrhénského moře. Údolí se nachází pod největším náměstím rušného města. Během procházky po náměstí Piazza Tasso téměř každý návštěvník narazí na příjemný orientační bod. Zdejší údolí den za dnem si prohlížejí turisté z celého světa, ale nikdy se tu nemusíte bát velkých davů.

V Sorrentu je konkrétně pět údolí. Údolí mlýnů je jedním z nich. Svůj titul získal z díky svému největšímu mlýnu, který zůstal vesměs zachovalý a vypadá spíše jako středověký hrad. Připravte se na to, že budete zcela okouzleni atmosférou této záhadné oblasti. Je to trochu jako vstoupit do jiného světa, který se před vámi vpíjí do moderního světa. Opravdu v těch nejdusnějších letních dnech vám při pohledu do 100 metrů hluboké propasti mrazí po celém těle…

Jak vlastně došlo ke vzniku údolí?

V místě se nachází 25 mlýnů, jejichž kořeny sahají až do 13. století. V mlýnech docházelo ke zpracování obilí a kukuřice. První město, které dnes můžete vidět v troskách zchátralých a opuštěných budov, poskytovalo většině Itálie zásoby. Součástí budovy byla také obrovská pila, ze které se dřevo dopravovalo všem dělníkům v okolních osadách. Mlýny byly postaveny docela chytře, tak, aby jim příroda pomáhala při práci. Horské potoky naplnily údolí vodou na jaře a život proudil plným proudem.

Zpočátku se Údolí také muselo dostat k moři. Jeho obyvatelé tak ze všech stran, obklopila voda. Na hlavním náměstí Sorrenta se nacházel most, po kterém se dalo přejít z jedné strany na druhou. V průběhu času se rozpadl a na jeho místě bylo postaveno dnešní Piazza Tasso. Jeho výstavba odřízla mlýny od moře, takže se zvýšila vlhkost ve vzduchu, a to výrobě mouky neprospívalo. Dalším důvodem pro uzavření mlýnů byl vývoj výroby mouky. Celý region byl tak postupně opouštěn, až v něm nikdo nezbyl. Poslední obyvatel odešel v roce 1866.

Zdroje info: kudyznudy.cz, cestujeme.cz

Náhledové foto: Flickr, Juan Salmoral, https://www.flickr.com/photos/juanillooo/1191878564