Trýznila sama sebe tak, že se její tělo později nevešlo do rakve. I přesto zůstalo tělo zázračné jeptišky po staletí neporušené

Trýznila sama sebe tak, že se její tělo později nevešlo do rakve. I přesto zůstalo tělo zázračné jeptišky po staletí neporušené. Příběh sestry Marie Elekty, jeptišky, jejíž tělo zůstalo pozoruhodně zachováno i 350 let po její smrti, nepřestává fascinovat historiky, vědce i duchovní hledače.

Narodila se v roce 1605 v italském Terni jako Caterina Tramazzoliová a ve svých 21 letech vstoupila do karmelitánského kláštera. V průběhu desetiletí proslula svou zbožností a přísnými asketickými praktikami, nakonec zemřela v Praze v roce 1663. To, co následovalo po její smrti, je příběh protkaný mystikou, uctívanými tradicemi a otázkami, které zpochybňují naše chápání přirozeného a nadpřirozeného.

Život Marie Elekty: askeze a zbožnost

Náboženská cesta Marie Elekty byla poznamenána řadou nadačních rolí po celé Evropě. Po prvních slibech v Terni se podílela na zakládání klášterů ve Vídni a Štýrském Hradci, než v roce 1656 dorazila do Prahy. Její pověst světice ji předcházela a přitahovala pozornost a úctu všude, kam přišla.

Foto: Pixabay

Její osobní praxe zahrnovala extrémní formy půstu a sebemrskačství. Strava Marie Elekty byla záměrně mdlá a bolestivá; do jídla přidávala nadměrné množství soli, aby umrtvila chuť, a požitek z jídla považovala za hřích. Nosila pásy s ostrými hroty, které jí propichovaly kůži, jako formu pokání a aby na sebe vzala hříchy druhých. Tyto intenzivní praktiky se výrazně podepsaly na jejím zdraví, způsobily jí onemocnění jater, chronické bolesti hlavy a různé další bolestivé neduhy.

Smrt a zachování Marie Elekty

Marie Elekta zemřela 11. ledna 1663 v Praze na zápal plic. Její smrt byla stejně dramatická jako její život; její tělo totiž bylo kvůli výše popsaným praktikám tak oteklé, že bylo téměř nemožné ho uložit do rakve. O tři roky později byl na základě snu, o němž vyprávěla jedna ze sester, její hrob znovu otevřen. K úžasu přítomných se její tělo zdálo být pozoruhodně neporušené: její kůže byla pružná a končetiny ohebné.

Zázrak neporušitelnosti

Fenomén neporušitelnosti – kdy tělo zemřelého nepodléhá normálnímu rozkladu – je v mnoha náboženských společenstvích považován za známku svatosti člověka. V případě Marie Elekty ošetřily jeptišky její zachovalé tělo různými balzámy a mastmi, poté ji oblékly a položily vsedě na židli, jak si údajně přála v poslední chvíli. A tak ji vlastně můžeme vidět dodnes.

Zdroj: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2005/cislo-3/prirozena-mumie-matky-marie-elekty-od-jezise.html, https://www.novinky.cz/clanek/historie-mumie-jeptisky-z-hradu-zazrak-nebo-hricka-prirody-40339967

Náhledové foto: Pixabay