Tajemné smírčí kříže, němí svědkové krutých osudů a lidských tragédií. Smírčí právo, cesta k odpuštění…?
Možná jste si občas všimli velkých kamenných křížů usazených kdesi při lesní cestě, na louce, vedle polních úvozů, či ve stínu staletých stromů? K některým se musíme i doslova prodrat trním, protože tam stojí zapomenuté a o samotě. Žádní živí pamětníci se už nevyskytují a i kdyby žili, nikomu se nechce hrabat se v minulosti, která je opředena tajemstvím, a navíc i vraždou… Smírčí kamenné kříže totiž připomínají, že se v těchto místech stal hrdelní zločin či tragická událost.
Ve středověku se uplatňovalo tzv. smírčí právo
V době středověku se vytesáním smírčího kříže věřilo v očistu provinilce, kterému bylo přikázáno vytesat kamenný kříž. Těžkou prací měl odčinit svůj ohavný zločin. Navíc si svoji vinu uvědomoval dennodenně, a každé sekání do kamene mu neustále vracelo živé vzpomínky na to, co se stalo.
Pokáno a odpuštěno…
Nicméně nestačilo „jen“ vytesat kříž a vztyčit ho na místě, kde došlo k násilnému činu. Viník se musel s postiženou rodinou na základě smírčí smlouvy ještě vyrovnat finančně. Smírčí smlouva obsahovala i další pojednání, nejen zhotovení smírčího kříže, ale i například vykonání kajícné poutě do určitého místa, přiznání viny a prošení o odpuštění, úhradu zádušní mše apod. Jestliže delikvent všechny podmínky splnil, byl proveden zápis na konci této smírčí smlouvy slovy: Pokáno a odpuštěno. Tím se věřilo, že došlo ke smíření s duší, viníkem i samotným Bohem.
Smírčí kříže odkrývají bolestné příběhy
Tyto temné symboly ztracených životů, které byly předčasně ukončeny rukou vraha, byly následně jeho prokletím a vzpomínkou na hrůzný zločin. A proč soudnictví zvolilo zrovna kříž? Kříž má velký duchovní význam, a právě křesťanství vycházelo z toho, že Bůh daroval život a jen Bůh smí své milované povolat k sobě. Lidský život byl považován za nejvyšší hodnotu na zemi. Kříž byl spojován se smrtí Ježíše Krista, nad kterým byl vynesen rozsudek ukřižováním. Zemřel pro spásu lidí a pro usmíření mezi člověkem a Bohem.
Kříž vedl viníka na cestu pokání…
Pokud byl život oběti ukončen rukou vraha, bylo nutné žádat o usmíření samotného Boha. Z tohoto důvodu byli zločinci odsouzeni ke stavbě smírčích křížů. Pokud při toulkách naší krajinou narazíme na smírčí kříž, vězme, že v těchto místech došlo ke zmaření lidského života, avšak zároveň provinilec svou vinu přiznal. A dal se na cestu pokání a odříkání…
Kamenné smírčí kříže se staly nezapomenutelným mementem
Někdy na smírčích křížích provinilci vytesali i druh vražedné zbraně, jako například meč, kopí či sekyru. Občas je možné vyluštit i letopočet, případně nápis, který provinilec vytesal do kamene.
Nicméně v době středověku alespoň existoval určitý řád, kdy viník byl potrestán, a my už jen můžeme licitovat, zda hrst zlatek, či vytesání mementa dostatečně odčinilo vinu mordýře. V každém případě se tehdy jednalo o akt usmíření rozbolavělých duší, a to jak pozůstalých, tak i viníka.
Smírčí kříže bývají různých druhů a typů
Především nutno zdůraznit, že stavebním materiálem je kámen. A jaký tvar viník vytesal, bylo již na něm a jeho zručnosti. Některé jsou menšího vzrůstu, jiné mohou mít i přes jeden metr na výšku. Kříž může být klasický anebo se zaoblenými rameny. Stejně tak jeho tvar může být vytesán do samotného kamene jako obrys. V každém případě nikdy nechybí důležitý atribut, a to kříž, jež může být tvarově různorodý. Každý je originál a každý, bohužel, ukrývá temnou minulost.
Kamenné kříže jsou rozesety po celé Evropě
Existence tajemných křížů není výsadou pouze naší vlasti, nýbrž je můžeme nalézt roztroušené v Německu, Švýcarsku, Španělsku, Francii i v Rakousku. A také v Anglii, kde v hrabství Devon jsou známé pod názvem dartmoorské kamenné kříže. Stáří u některých mlčících kamenných svědků je odhadováno až na tisíc let. Ovšem v tomto případě nejsou dochovány informace, že se jedná o smírčí kříže. Nicméně sloužily jako ukazatelé cest, hraniční kameny anebo také jako symbol spočinutí pro poutníky.
V Čechách se, bohužel, spousta smírčích křížů nedochovala. Některé byly zaorány, pobořeny nebo dokonce i ostudně pomalovány.
Jiné byly zase použity bez cti a studu i do základů staveb. Zde se naskýtá otázka, zda tento druh kamene přinesl majiteli rodinné štěstí…? Možná by bylo zajímavé sledovat osudy těchto lidí, kteří si přivlastnili něco, co mělo zůstat jako připomínka starých, byť velmi těžkých časů.
O tragických událostech vypovídá tklivá, místy až ponurá, avšak dech beroucí báseň Františka Mikule:
Smírčí kříž
Hlavu máš v oblacích
a nohu v minulosti,
pod sebou možná lidské kosti
a šrámy na bocích
Čekáš tu na poutníka
a ve své ješitnosti
posloucháš otčenáš,
vyprávíš o minulosti
O mordech, o láskách,
o lidské statečnosti,
o těch, co už jsou na věčnosti..,
… mráz běhá po těle.
Není na světě
všechno černé.
Pozdravuj, poutníku,
všechny věrné!
Zdroj: https://www.smircikrize.cz/, kniha Kamenné kříže, autoři René Bělohradský, Natálie Belisová, Petr Bořil, ze které je báseň F. Mikule
Náhledové foto: Taťana Veselá, smírčí kříž, Chebsko
V Čechách je krásně, tak proč někdy nevyrazit za hranice všedních dnů...?