Surikata a vysoká škola života – z jejích způsobů výuky by si mohli brát příklad i zkušení učitelé

Surikata je drobná promykovitá šelmička s opravdu nevšedním způsobem výchovy mláďat. Žije v jižní Africe a bývá oblíbeným objektem v zoologických zahradách. Rodinné skupiny surikat dokážou zaujmout svou mrštností, panáčkováním i roztomilostí.

Česky se surikatě dříve říkalo hrabačka a mělo to svůj důvod. Uvádí se, že za minutu dokáže přemístit více písku, než kolik sama váží – a je to třeba. V poušti, kde žije, si totiž musí vystavět velkou rodinnou noru s mnoha východy. Ty největší jich mohou mít až 90 a dokážou surikaty ochránit před nájezdem dravců.

Foto: Pixabay

Ne tak růžový rodinný život surikat

Život v poušti, kde tato drobná šelmička žije, je těžký. Zdroje potravy jsou omezené a není tedy žádoucí, aby se na jednom místě vyskytovalo příliš mnoho hladových zvířat. V rodinné skupině se tedy vždy rozmnožuje jen vůdčí pár – pokud přece jen zabřezne nějaká jiná samice, často se stává, že vůdčí samice její mláďata po narození zakousne.

Výuka podle surikat

Vůdčí samice má ovšem díky tomuto způsobu život při výchově mláďat k dispozici spoustu pomocných tlapek. Všechny její sestry nebo starší dcery se o ně totiž starají. A to se vším všudy – včetně výuky. Surikaty uloví kde co, mimo jiné i jedovaté štíry – jednoduše jim ukousnou jedový bodec, a pak si na zvířeti pochutnají. Mláďata jako první dostanou štíra mrtvého a bez jeho bodce.

V další lekci jim jedna ze starších samic přinese zvíře polomrtvé a ukazuje mu, jak ho zbavit jeho bodce. Životní zkouškou je pak zabití živého a neochromeného štíra. Pokud se to mláděti nepovede napoprvé, nic se neděje – surikaty jsou totiž proti štířímu jedu odolné. Ze zranění se jednoduše vyspí a další den mohou zkoušet štěstí znovu.

Zdroj: https://www.wildafrica.cz/cs/zvire/surikata/, https://cs.wikipedia.org/wiki/Surikata

Náhledové foto: Pixabay