Strach z neviditelného nepřítele: Kdo byli původní upíři?

Strach z upírů pronásledoval lidstvo po staletí a nebyl jen výplodem fantazie. Vycházel z nepochopení rozkladu těl i zoufalství nad šířícími se nemocemi. Od starověku až po Novou Anglii 19. století tyto legendy odrážely snahu čelit nevysvětlitelnému. Jak se ale z morbidních obav stali aristokratičtí hrdinové knih?

Počátky upírů v dávných hrobech

Představa krvežíznivých bytostí nevznikla náhodou. Ve středověké Evropě nacházeli lidé v hrobech těla, která vypadala podezřele živě. Zmenšená kůže odhalovala zuby a nehty, jež jako by rostly, a z úst tekla temná tekutina. Tyto jevy lidé mylně považovali za důkaz, že mrtví pijí krev. Staří Egypťané, Řekové i Římané měli své verze těchto příběhů, ale v Evropě se strach z upírů rozhořel naplno.

Archeologické nálezy to potvrzují. V bulharském Sozopolu objevili vědci kostru ze 14. století s probodnutým hrudníkem a vytrhanými zuby. Obyvatelé města věřili, že tak zastaví nemrtvého. Podobně v Benátkách našli lebku z morového hrobu 16. století s cihlou v ústech – prevencí proti „stregám“, místním upírům.

Foto: Pixabay

Nemoci jako skrytí spojenci upírů

Víra v upíry nabývala na síle vždy, když udeřila epidemie. Mor, tuberkulóza nebo jiné neviditelné hrozby vedly lidi k hledání viníků mezi mrtvými. „Jedinou konstantou ve vývoji upírských legend bylo jejich úzké spojení s nemocemi,“ píše Mark Collins Jenkins. Exhumace a rituály proti upírům se staly zoufalým pokusem ovládnout chaos.

V severním Německu věřili v „Nachzehrery“, kteří z hrobu žvýkali rubáše a škodili živým. Teologové v 17. století radili cpát jim ústa hlínou, aby „umřeli hlady“. Tyto představy nebyly jen pověrami – odrážely strach z neznámého, které nemoc přinášela.

Cesta za oceán do Nové Anglie

Upíří hysterie překročila Atlantik a zakořenila v Americe. V roce 1892 zemřela devatenáctiletá Mercy Brownová na Rhode Islandu na tuberkulózu. Její rodina už přišla o matku a sestru, a bratr Edwin slábl. Znepokojení sousedé otevřeli její hrob, našli krev v srdci a spálili ho na popel, aby Edwin vypil „léčivý“ lektvar.

Tento rituál měl zlomit kletbu upíra, ale Edwin stejně zemřel. Historikové odhadují, že v Nové Anglii proběhlo kolem 60 podobných zásahů proti upírům. Původ těchto praktik je sporný. Někteří tvrdí, že je přinesli němečtí lékaři během revoluce, jiní vidí podobnost s rumunskými zvyky. Ať tak či onak, hnacím motorem zůstal strach z nemocí.

Foto: Pixabay

Od hrůzy k romantice

V 19. století se obraz upírů změnil. Z morbidních strašáků se stali elegantní aristokraté v knihách jako „Drákula“. Lidé začali chápat rozklad těl a šíření nemocí, a pověry ustupovaly vědě. Upíři přestali být hrozbou a stali se symbolem tajemství a přitažlivosti. Přesto ještě v 60. letech 20. století ožila panika v Londýně, když Seán Manchester hledal „královského upíra“ na hřbitově Highgate.

Dnes upíři žijí v kultuře, nikoli v hrobech. Filmy, knihy a kostýmy přetvořily strach v zábavu. Původní obavy z nemocí ale zůstávají v jejich příbězích jako tichá ozvěna minulosti.

Zdroje info: https://www.smithsonianmag.com/history/the-great-new-england-vampire-panic-36482878/?no-ist, https://www.nationalgeographic.com/science/article/vampires-europe-new-england-halloween-history, https://www.foodforthedead.com/buy_the_book.html

Náhledové foto: Pixabay