Srí Lanka na skútru – čajové plantáže, horské vesničky a další krásy vnitrozemí

Vstáváme brzy, abychom včas vyrazili na poměrně náročnou, téměř 500 km dlouhou cestu do srílanských hor na skútrech, která nám v místních podmínkách zabere celý den. Proč nejdeme autem jako všichni ostatní? Asi proto, že jsme blázni a máme rádi dobrodružství. Možná právě taky proto, že to tak dělají všichni ostatní.

Na skútru do hor

Sedíme dva na jednom skútru, a protože nejedeme poprvé, už víme, že je nejlepší sbalit se do jednoho batohu, který položíme na skútr mezi nohy a nebolí tak z něho na tak dlouhé cestě záda. Jenomže zabalit vybavení do hor (dvě pořádné pláštěnky, teplé oblečení, velký foťák a další potřebné věci) do jednoho batohu je někdy docela oříšek. Batoh praská ve švech, přeplněné úložné prostory skútru sotva zavřeme, ale s úsměvy vyrážíme. 

Dobrá nálada se nás drží několik prvních hodin cesty, kdy už jsme se dostali do takové vzdálenosti od pobřeží, že si místní začínají prohlížet naši barvu kůže – mnozí z nich ji totiž na vlastní oči nikdy neviděli. Benzinky i obchůdky jsou stále v každé vesničce, a tak nemusíme myslet na zásoby. Víme ale, že čím dál ve vnitrozemí budeme, bude to horší. 

Pevné nervy

Brzy nás čeká kruhový objezd a pekelně náročná cesta za ním. Je totiž plná výmolů, obrovských děr, a když máme smůlu, tak i vody z vydatného deště, před kterým nás neochránily ani naše pláštěnky. Testovali jsme jich několik. Jedeme strašně pomalu, a to ani nejsme v půli cesty. Vysvobození nás v brzké době nečeká, špatná, úzká silnice, která je značena jako A1 potrvá ještě dlouho. 

Foto: CK Mundo

Auta už skoro nepotkáváme, občas nějaký tuk tuk nebo motorku. Zásoby paliva máme, co jen se do skútru vlezlo a vjíždíme do deštného pralesa. Taková vůně! Pravidelně zastavujeme a kocháme se neuvěřitelnými výhledy do okolí. Stresuje nás každý malý, byť jen bílý mráček a každá přisátá pijavice. Člověk si musí dát pořádný pozor, když si jde odskočit do přírody, veřejné WC na celé cestě nikdo neočekává.

Jak už to, tak bývá, jedeme do kopce, co nám skútr stačí jen proto, abychom hned vzápětí mohli sjet dolů. Asfaltová silnice! A bez děr. To je slast! Konečně můžeme jet alespoň 70 km rychlostí a nakrmit benzínem náš stroj. Jsme zpět v civilizaci. Už nás čeká jen několik hodin jízdy do kopce, ale na nebi vidíme, že zase pojedeme v dešti. 

Foto: CK Mundo

Už tam budem?

Poslední kopec před městečkem Haputale, kam máme namířeno, nás rozhodně nešetří. Vydatně prší, stmívá se a začíná být pěkná zima. Skútr už trochu odmítá jízdu a my doufáme, že ráno bez problémů nastartujeme. Už si musíme zpívat, abychom se nezbláznili, jestli už jsme se nebláznili. Cestou je spoustu nádherných vyhlídek, které nás už ale pro únavu nezajímají. Chceme vidět tu ceduli – Haputale. Je to tady, křičíme, jásáme. Za chvíli si dáme teplou sprchu, která je v horách nutností, večeři a zalézáme do postele. Zítra nás čeká podobný maraton, který ukončíme ve městečku Ella.

Foto: CK Mundo

Ve srílanských horách je povinnost navštívit Lipton´s seat. Je to sice turistická atrakce, davy turistů tam ale nejsou. Jde o kopcovitou stezku čajovými plantážemi, kterou můžete vyjít po svých nebo se za poplatek nechat dovést až nahoru, kde se nachází překrásná vyhlídka do okolí. Vyplatí se ale vyrazit časně z rána, později celý Lipton´s seat zahalí mračna.

Foto: CK Mundo

Foto: CK Mundo

Překrásné horské vesničky

Sedáme na skútr a vyrážíme opět malými rozbitými cestičkami, stále ještě mezi čajovými plantážemi přes chaotické městečko Bandarawela a míříme do Elly. Ella je takový malý zázrak Srí Lanky. Je to velmi turistické město, míří sem každý turista, ale odměnou za ten ruch jsou kvalitní restaurace, a dokonce i kavárny s výbornou kávou, které je na Srí Lance nedostatek. Člověk si potom všem připadá jako doma v civilizaci.

Foto: CK Mundo

Poblíž Elly se nachází Ravana vodopády, Nine arches bridge, malá Adamova hora a několik dalších zajímavých věcí. Určitě se vyplatí zůstat tam více dní, my ale všechno stíháme za den a připravujeme se na další dlouhou cestu k pobřeží. 

Poměrně rychle sjíždíme z hor do vnitrozemí, kde už je tepleji a můžeme se konečně vykoupat pod vodopádem, ke kterému vede lehce dobrodružná cesta, ale stojí to za to. Příjemně osvěženi nasedáme na skútr a spouštíme se za doprovodu několika tlup opic z kopce dolů. 

Foto: CK Mundo

Foto: CK Mundo

I cesta je cíl

Cesta zpět už jde snáz, i když i tak trvá strašně dlouho. Schválně si kousíček zajedeme, abychom mohli jet kolem národní parku Udawalawe, kde se podél silnice scházejí divocí sloni zvyklí na potravu od lidí. Na skútru, když si můžete zastavit kde chcete, je to určitě větší zážitek než návštěva parku samotná. 

Foto: CK Mundo

Po tomto neskutečném setkání se slony nás už dnes nic lepšího nečeká. Projíždíme bez zastávky jedním městem za druhým a odpočítáváme kilometry. Začínáme poznávat města a pláže a víme, že budeme brzy doma. Ulehneme unavení, ale s úsměvem do postele, protože víme, že z těchto zážitků budeme žít ještě dlouho. Někdy jsou ty těžké věci nakonec nejpřínosnější.

Autor: Žaneta Neprašová

Náhledové foto: CK Mundo