Skalní město Petra – růžový klenot Jordánska

Ne, není růžové, ale spíše lososové. A nejde o město, ale spíše o hřbitov. Přesto nechám nadpis v této podobě – právě takto totiž Petru mnohé turistické průvodce popisují. Je tedy čas uvést všechno tak trochu na pravou míru.

Dnes je krajina okolo Petry vyschlá a pustá, ovšem nebylo tomu tak vždy. Za dob Nabatejců (4. století před Kristem) se svahy Wadi el Araba zelenaly přece jenom o něco více. Dříve se předpokládalo, že tudy vedla obchodní cesta, kontrolovaná právě Petrou. Dnes víme, že v těžko dostupných skalách 900 metrů nad mořem zbudoval tento biblický národ své vskutku velkolepé pohřebiště.

Petra jako pohřebiště? Ne definitivně

Mnohé hrobky, vytesané do nepoddajné skály, vynikají opravdu půvabnými detaily. Kromě klasických nabatejských dekorů se zde objevují i vlivy egyptského a asyrského umění. A vše začíná už velkolepou fasádou. Ta se ovšem nespoléhala jen na přírodní půvaby kamene – naopak. Mnohé naznačuje, že byla (stejně jako všechny hroby v okolí) pokryta silnou štukou vrstvou, bohatě zdobenou pestrobarevnou výmalbou. Působení ostrého pouštního větru však tuto krásu postupně zcela zničilo.

Ovšem Římanům, kteří Petru a území okolo ní ovládli v roce 106 našeho letopočtu, nepřišlo takové využití dostatečné. Vždyť lokalita byla tak jedinečná! Právě z jejich popudu zde vzniklo fórum, divadlo či lázně, zásobené důmyslně vedeným potrubím.

Poklad, známý jen nemnohým

Ale ani vliv římské říše se tu neudržel věčně. Se vzestupem semitské Palmýry se změnila trasa obchodních cest a Petra brzy zůstala docela opuštěná. Po staletí si o klenotu, ukrytém v nepřístupné poušti, vyprávěli jen místní. Pro cizince byla zapovězená – vždyť šlo o hroby dávných předků! Ovšem světoznámý badatel Johann Ludwig Burckhardt, díky své plynné arabštině a autentickému oblečení, místní stařešiny ošálil. Právě on už v roce 1812 představil díky svým unikátním nákresům Petru celému světu!