Skalní chrámy v Lalibele aneb do Etiopie po stopách archy úmluvy

Dodnes se vedou spory o to, jak byly vlastně postaveny, ukrývají prý jednu z nejcennějších náboženských relikvií a jejich výzdoba vypadá místy skoro neuvěřitelně. Skalní chrámy v Lalibele zkrátka dnes lákají turisty z mnoha důvodů. Na své si přijdou milovníci tajemna i obdivovatelé jedinečné architektury.

Byly vytesány ze žuly, a to nejspíše někdy ve 12. – 13. století. Tak o tom alespoň hovoří místní legenda, která jejich vznik připisuje králi Lalibelovi z dynastie Zagwe. Ten byl prý zapáleným křesťanem, měl hojné vize a smělé plány. Jeho cílem bylo vybudování úplně nového svatého místa. Nepomáhali mu jen místní řemeslníci, ale také andělé… Za svého života jich zvládl vybudovat deset, ten jedenáctý má prý na svědomí jeho manželka, která ho nechala zbudovat na jeho památku.

Skalní chrámy v Lalibele – jaká ukrývají tajemství

Ve skutečnosti je takové horečné tempo výstavby skoro nemožné, když uvážíme, v jak těžkých podmínkách byla chrámy zbudovány. Ten největší, chrám Spasitele (Beit Medhane Alem), měří na délku 33,70 metru. Není však nejslavnější ani nejuctívanější, tohle místo patří chrámu Panny Marie (Beit Marima), v němž se prý nachází archa úmluvy. Na první pohled vás zaujme centrální sloup, potažený látkou. Ta se nikdy nesundává – pod ní se má nacházet zjevené poselství budoucnosti od samotného Ježíše Krista.

Přístup jen tunelem

Nejznámějším symbolem Lalibely je však určitě Chrám svatého Jiří (Beit Giorgis) ve tvaru rovnoramenného kříže. Stojí v hluboké jámě, takže se dovnitř můžete dostat jen tunelem a oslavuje společného patrona Etiopanů a Angličanů.

Pro svět byly chrámy v Lalibele objeveny až v 16. století, kdy o nich jako první referoval portugalský mnich Alvarez. Dnes jsou chráněny patronátem UNESCO. Při cestě sem je však třeba zachovávat určitá pravidla. Například do kostela Golgotha, kde je pohřben legendární král Lalibela, mají přístup pouze muži.