Roklina Suchá Belá na vlastní kůži: Žebříky, můstky, stupačky a také davy lidí

Mnohými lidmi je soutěska Suchá Belá považována za jednu z nejkrásnějších v celém Slovenském ráji. Není se čemu divit, jelikož nabízí prakticky všechno, co Slovenský ráj může turistovi poskytnout. Nádherné vodopády jsou lemovány stupačkami, žebříky a různými můstky či plošinami. Procházka je opravdu pestrá a nikoho nemůže nechat chladným. Přesto je třeba si rozmyslet, kdy vyrazíte. Pokud půjdete ve stejném čase jako my, nejspíše se setkáte s masou ostatních lidí, což zrovna příjemné není. Podívejme se ale do Suché Belé virtuálně a poukažme na některé věci, jež jsme zažili na vlastní kůži.

Pozdní začátek jako naše chyba

Jednoznačně. Na parkoviště do Podlesku jsme se dostali až po deváté hodině ranní, což se ukázalo jako vcelku pozdní čas. Samotné spodní parkoviště bylo zaplněné tak do poloviny a to samé platilo i o horním. Platba 1,5 eur za hodinu není nijak hrozivá, když bereme v potaz fakt, že jsme vyráželi přímo na túru. Po cestě jsme minuli ještě pár bufetů u kempu a potraviny. Už cestou jsme nabírali další turisty, kteří vyráželi stejným směrem, tedy zdolat soutěsku Suchá Belá.

Podlesok: Foto Radek Štěpán 

Pozvolný začátek

Hned na počátku lesa jsme zaplatili za vstup do soutěsky, respektive do Slovenského ráje. Cena činila 1,5 eura na dospělou osobu a 50 centů na dítě. Zpočátku jsme už podle ochlazení jasně věděli, že cesta bude vcelku příjemná. Lemovaly ji krásné bílé oblázky a kamínky, mezi nimiž se prodíral proud vody. Ten pochopitelně sílil a postupně se začalo zvyšovat množství dřevěných žebříků. Přibližně v nějaké třetině cesty, jejíž celková délka činila 4,3 km, se nacházely první vodopády.

Skvostné vodopády

Těmi prvními byly Misové vodopády lemované několika žebříky a stupačkami. Už první žebřík, který nebyl až tolik kolmý, vzbuzoval respekt. Vydávaly se tady ale i rodiny s dětmi a žebřík zdolaly i ty věku kolem 5 let. Je ale ryze na zvážení rodičů, zdali se s takto malými dětmi na tuto túru vydávat. Spíše bych nedoporučoval. My jsme ale pokračovali dál a v polovině trasy nás čekal zajímavý Okienkový vodopád pojmenovaný podle skalního okénka, které bylo vytvořeno přímo v masivu skály nad vodopádem. Následoval Bočný vodopád, ke kterému se turisté přímo nedostanou, a Korytový vodopád. Po zdolání všech vodopádů už čeká jen trasa nahoru.

Korytový vodopád: Foto Radek Štěpán

Postupné zmenšování vodního toku

Samozřejmě, vodní tok s naším dalším stoupáním slábl a my jsme se vyškrábali až k samotnému prameni. Celou cestu jsme se ale proplétali davy lidí. U žebříků se často tvořily fronty, což nebylo dvakrát příjemné.

Suchá Belá- stupačky a můstky: Foto Radek Štěpán

Vcelku strmá cesta zpět

Trasa okolo vodopádů byla pochopitelně jednosměrná. Zpět už jsme se museli vydat jinudy. U rozcestníku Suchá Belá závěr existuje možnost zapůjčení horských kol. Na těch lze vyrazit buď dolů na Podlesok, nebo na Kláštorisko. My jsme si kolo nepůjčili, jelikož jsme měli děti mladší 10 let. Těm bicykl prostě nepůjčí. Cesta dolů je hodně kamenitá a nebezpečná. U té pěší to ale platí také. Dolů nám to ještě trvalo déle jak hodinu. Nahoru jsme šli zhruba 2,5 hodiny. Na celou trasu je třeba vyhradil nějaké 4 až 5 hodin. I přes davy lidí byly ale vodopády a cesta roklinou Suché Belé zážitkem.  

Zdroje info: Autor, slovenskyraj.sk

Žebřík v roklině Suchá Belá: Náhledové foto Radek Štěpán