Ptačí sebevraždy u jezera Ozogoche jsou stále záhadou

Tak „lidské“ jednání jako je sebevražda obvykle zvířatům nepřisuzujeme. Přesto však existují mosty, z nichž psi a další zvířata dobrovolně skáčou dolů. A v Andách mají zase jezero, kde „dobrovolné smrti“ podléhají ptáci.

Ne však všichni, ale jen jeden druh. Bartramie dlouhoocasá (Bartramia longicauda) vypadá podobně jako náš chřástal či sluka. A každý rok jich při velkém tahu stovky končí právě na hladině jezera Ozogoche, kde se jednoduše vrhnou na hladinu a zemřou.

Ptačí oběti jako pocta duchům

Místní obyvatelé si však z toho těžkou hlavu nedělají. Vše považují za přirozený jev. Bartramie se prý obětují duchům jezera (apusům), kterým tak symbolicky vracejí to, co jim předtím dali oni. Je to zvláštní pohled. Ptáci vydrží dlouhou cestu, oblétnou velkým obloukem vrcholky hor – aby nakonec skončili právě tady.

Zdroj náhledového obrázku: commons.wikimedia.org

Nic světoborného. Dokonce prý důvod k oslavě. V tomto období tak můžete vidět zástupy vesničanů, kteří mrtvé ptáky sbírají a fotografují se s nimi. Inu, někdo fotí květiny a někdo mrtvoly…

Za záhadou může stát teplotní šok

Se vším si lámou hlavu i ornitologové, kterým se navrhované vysvětlení samozřejmě nepozdává. Nedávno přišli s teorií teplotního šoku. Ptáci totiž přes hory táhnou v noci. Silné větry s nimi mohou smýknout tak, že ztratí výšku a studené vody jezera jsou pak už jen onou příslovečnou poslední kapkou.

Data však nejsou průkazná. A možná je to dobře. Díky tomu přichází každý rok na pestrobarevný festival kuviviů (jak se tu bartramiím říká) stále více zvědavých návštěvníků. A místní z toho jednoznačně prosperují. Oslava smrti ve tři a půl tisících metrech nad mořem. Kdo by odolal?

Zdroj náhledového obrázku: commons.wikimedia.org