Při hledání jantaru u Baltu se můžete nechtěně vážně popálit

Jde o nehodu častější, než byte si možná mysleli. Každý rok dojde k několika takovým, přesto se o tomto problému příliš nemluví. Také jste se vydali hledat baltické zlato nebo tuto kratochvíli alespoň v brzké době plánujete?

Pak byste měli vědět, že místo krásného kousku jantaru si můžete domů přinést velmi nebezpečný bílý fosfor. Jde o pozůstatky druhé světové války. A ani zkušený hledač nemusí poznat, že právě „ulovil“ něco takového. Bílý fosfor se totiž ve vodě nerozpouští, ale trpělivě čeká na svou příležitost.

Jantar vs. bílý fosfor

Mají velmi podobnou hustotu i barvu. Jeden rozdíl tu však je – jakmile bílý fosfor vyschne, začne hořet. A to teplotou okolo 1100°C. rozhodně tedy nejde o malé plamínky, vhodné třeba pro pobavení dětí. A jak se vyvarovat omylu?

Zdroj  obrázku: commons.wikimedia.org

Především si nikdy, ale opravdu nikdy, nedávejte domnělý kousek jantaru ihned do kapsy. Místo toho ho nechte na horkém písku po nějakou chvíli uschnout a prohřát. Fosfor poté vzplane. Nelekněte se, uhaste ho pískem a snažte se přitom nenadýchat výparů. Mimochodem, suchý jantar lze velmi jednoduše elektricky nabít třeba na umělém oblečen, a poté vám začne přitahovat třeba vlasy. Pokud tedy pochybujete o dostatečném proschnutí, vyzkoušejte to. Ovšem velmi, velmi opatrně. Při sběru jantaru se zkrátka vyplácí nespěchat.

Než dáte kameny do písku…

Potřebujete urychlený transport čerstvě nalezeného jantaru na jiné místo, třeba poblíž vaší chatky? Kdy to jinak nejde, mějte po ruce skleněnou nebo kovovou nádobu. A pokud by náhodou k nehodě došlo, nikdy nehaste plameny vodou. Při hoření totiž vniká kyselina fosforečná. Nejlepší je vždy hašení pískem, případně obdobnou metodou.

Zdroj náhledového obrázku: commons.wikimedia.org