Prázdninový výlet na Štrbské pleso s dětmi na vlastní kůži: Spousta zážitků a průvan v peněžence

Léto je v plném proudu a dovolená s dětmi nemůže chybět. My jsme se vydali na Slovensko. Konkrétně na Liptov. První výlet i vzhledem k poměrně příjemnému vycházkovému počasí patřil jednoznačně Vysokým Tatrám. Konkrétně jsme se vydali na Štrbské pleso. Popravdě řečeno jsem se těšil na poměrně klidnou vycházku. Velmi brzy jsem ale zjistil, že nás čeká tak trochu něco jiného. Úplně nemile překvapený jsem ovšem nebyl. Pojďme tedy od samotného začátku.

Začátek ve Štrbě byl velmi líný

Obec Štrba působí vcelku ospalým dojmem. Když jsme sem přijeli, zubačka na Štrbské pleso nám ujela před nosem, takže jsme měli dostatek času. Konkrétně hodinu, protože právě v těchto intervalech jezdí vlaky ve směru na Štrbské pleso a ostatně i odtud zpět do Štrby. My jsme se s dětmi prošli jen kousek směrem do centra obce. Došli jsme až k autokempu. Překvapil nás jeden přechod na cestě z nádraží, který vedl nikam a několik rozkopaných míst. Na cestě zpět k nádraží jsme opět potkali své zaparkované auto a předtím si nakoupili sáček tradičních nití za 4 eura. Byly opravdu domácí, kvalitní. Když se jen tak vrátím k parkování… Místa u nádraží nějaká jsou, nicméně moc jich není, takže jsme hledali v přilehlých uličkách. Tak jako tak jsme nakonec opět vyrazili na nádraží.

Nádraží ve Štrbě: Foto Radek Štěpán 

Zubačka vedoucí do obce Štrbské Pleso: Foto Radek Štěpán 

Interiér zubačky na Štrbské pleso: Foto Radek Štěpán 

Opravdu hezký vláček

Zubačka už stála na nástupišti a pohled na ni byl popravdě pro našince vcelku skvostný. Koupili jsme si lístky za 2 eura na osobu. Děti se tak nějak neodlišovaly. Nádraží vcelku hezké, až na spodní část s hospodou, které vládl Šariš. Tu čest jsem ale neměl. Do vlaku jsme vešli poměrně brzy, asi 10 minut před odjezdem. Udělali jsme dobře, protože na poslední chvíli se díky spojům nahrnuly do vláčku davy. Všichni se ale kupodivu vešli, a tak jsme mohli vyrazit nahoru.

Nádraží ve Štrbském plesu: Foto Radek Štěpán 

Prostě tatranské turistické centrum

Když jsme se pomalu dostali z nádraží, kde stály ještě další dvě soupravy vlaků. Už ale ryze elektrických, nikoli zubaček, měl jsem pocit, že se nacházím na nějakém poutním místě. Lidí tady bylo opravdu dost. Jak jsme navíc vyrazili po cestě směrem ke skokanským můstkům a sjezdovkám, můj pocit se změnil v realitu. Stánky s různými cetkami i suvenýry přímo z místa lemovaly cestu a děti si našly svůj cíl výpravy. Na nakupování ovšem čas ještě nedozrál. Museli jsme vidět prvně samotné pleso.

Krásná čistá voda se spoustou ryb

Horské pleso bylo skutečně luxusní. Ryby byly zvyklé na lidi, jelikož se ani dětí nebály. Podotknout je třeba, že všude okolo vody bylo čisto a uklizeno. A nejenom tady. Vrátili jsme se zpět na cestu vedoucí ke sportovnímu areálu. Přišlo ovšem poledne a byl hlad.

Fajn jídlo za solidní cenu

V kolibě, která vypadala vcelku stylově, jsme si dali pirohy za 9 euro, polévku a pro děti kuřecí nugetky. Jídlo solidní. Nugety byly skutečné kuřecí řízky, žádný mletý prefabrikát. Pirohy paráda. Bažant se pít dal, a to jsem poměrně náročný. Obsluhující pán byl příjemný, restaurace čistá.

Pirohy v kolibě: Foto Radek Štěpán

Lanovkou na chatu pod Soliskom

Chtěli jsme se někam projít. Nicméně cílů pro výlet s dětmi je tady vcelku omezeně. Proto jsme zvolili jednosměrnou cestu lanovkou na chatu pod Soliskom. S nákupem tiketů byl vcelku problém, mladý pán mi vydal čtyři obousměrné lístky. Já jsem chtěl pouze jednosměrné. Vrátil mi peníze a poté mě předběhli alkoholem solidně opojení Poláci. Měli jsme čas, tak jsem to neřešil. Počkal jsem si a dostal správné lístky. Ušetřil jsem 11 eur. Lístky pro dvě děti a dva dospělé stály. 65 eur. Z toho činila 10 eur vratná záloha. Automat byl hned vedle pokladny a také ve výstupní stanici. Tam jsme dostali nakonec peníze zpět.

Chata pod Soliskom: Foto Radek Štěpán

Pohled z chaty pod Soliskom: Foto Radek Štěpán

Hurá pěšky dolů

Cesta na horní stanici trvala zhruba 13 minut. Solisko Express není žádná velká střela. Repasovaná lanovka pro 4 osoby už určitě alpským standardům nedopovídá podobně jako skokanské můstky, zázemí pro běžecké lyžování a samotné sjezdovky. Přesto vcelku pohoda. Dolů jsme šli nakonec pouze hodinu a čtvrt. Deklarovali nám hodinu a půl. Asi jsme byli rychlí. Nakonec jsme minuli Tatra Tower. Klasickou stezka v korunách stromů, která jen hyzdí vrcholy hor, a šly dolů k plesu. 

Tatra Tower: Foto Radek Štěpán 

Suvenýry nemohly chybět

Jasně, děti se také těšily na suvenýry. Z těch jsem nakonec platil za plyšáka Huggy Wuggy. Plyšová příšera stála 8 eur. Dále to sekyra jak vystřižená z Jánošíka za 5 eur. Plastem sice hrdina nesekal, ale splnila účel. Suvenýry v dívčím provedení byly trochu logičtější. Náramek s písmeny za 2 eura náramek za 5 euro. My jsme jako suvenýry známým vzali malé butylky korene horca za 4 eura. Samozřejmě s ochutnávkou. Pro řidiče nemilé, ale času bylo dost, tak jsem lehce ochutnal. Poté už následovala jen zmrzlina v cukrárně Štrbské presso. Průměr.

Skokanské můstky: Foto Radek Štěpán 

Cesta dolů a pocit spokojenosti

Přesně tak, výlet byl velmi příjemný, všichni jsme se vcelku bavili. Zubačka pomalu klesala do údolí a Štrbské pleso mě opět po dlouhých letech, kdy jsem tady nebyl bavilo. Spousta lidí mi přišla vzhledem k lokalitě a terminu vcelku logická. Služby byly fajn, děti měl radost ze suvenýrů a klidně bych se sem vrátil.

Zdroj info: Vlastní zkušenost autora

Štrbské pleso se skulpturou ryby: Náhledové foto Radek Štěpán