Podzimní výlet na Galgenberg: Virtuální procházka po kouzelném rakouském vinném kopci

Milujete víno a chtěli byste si dopřát opravdu to nejlepší v podstatě za humny? Pak samozřejmě můžete zamířit na jižní Moravu. Můžete si být jistí, že v oblastech okolo Znojma, Mikulova, Lednice a jiných dalších měst najdete to pravé, co byste si opravdu přáli. Možná se ale řadíte mezi lidi, kteří mají raději více soukromí a nikoli plné sklípky a spousty lidí, jste na správné adrese. My jsme se totiž vydali do Rakouska na slavný kopec Galgenberg, který nabízí jednak skvělé víno a jednak také soukromí.

Vyrazili jsme z Nového Přerova

Tato malinkatá obec nacházející se v podstatě na hranicích s Rakouskem. Ubytovali jsme se v Jáňově dvoře, a to v kempu. Cestovali jsme malou obytnou dodávkou a zázemí tady bylo optimální. Mají ale i pokoje, takže není problém. Pokojíků je tady více třeba i v ubytování Pod sklepy. Alternativ je zkrátka spousta. Nový Přerov je skvělým výchozím bodem i pro cyklisty, vede tudy slavná moravská cyklostezka. Dostanete se takřka kamkoli.   

Směrová tabule u hraničního přechodu: Foto Radek Štěpán 

Pohodová šestikilometrová vycházka

Přesně tak. Vyrazili jsme z Nového Přerova a prakticky po kilometru jsme se dostali ke státní hranici s Rakouskem. Po cestě jsme nepotkali skoro nikoho. Ve stejném duchu se nesl i zbytek naší procházky. Šli jsme v podstatě po asfaltové cestě podél pole, které bylo většinou pooráno, nicméně po okrajích rostl kopr. V podstatě nikde volně jsem neviděl tak velké rostliny. V dálce se nám přibližoval Galgenberg a po obejití pole, na kterém byly zbytky pro Halloween tolik příznačných dýní, jsme se dostali ke vstupní bráně na zmíněný vinařská kopec.

Volně u pole rostoucí kopr: Foto Radek Štěpán

Spousta zavřených sklepů 

Barevné listy vinné révy nádherně korespondovaly s vinnými sklípky, jichž je na Šibeničním vrchu, jak se překládá slovo Galgenberg do češtiny, spousta. My jsme se vydali uličkami jen tak se toulat a kochat se. Na vrcholu kopce byl patrný kostelík s poměrně solidní skluzavkou dolů. Tu jsme nevyzkoušeli, ale našli jsme proslulý samoobslužný vinný sklípek.

Zavřené sklepy na šibeničním vrchu: Foto Radek Štěpán

Posezení u samoobslužného sklípku: Foto Radek Štěpán

Degustace vína: Foto Radek Štěpán

Samoobslužný vinný sklípek stál za to

Dlouho jsme ho nemohli najít, jelikož jsme se vydali opačným směrem. Nakonec nás ale žluté stopy na chodníku dovedli jak ke sklípku, tak i k veřejným toaletám, které jsou u sklípku k dispozici zdarma. Sklípek je opravdu malebný jak zvenku, tak i zevnitř. Našli jsme tady dvě prosklené lednice plné vína, k dispozici byla i voda za jedno Euro. Za sedmičku vína chtěli kolem 7 eur. Peníze se vkládaly do pokladničky na stole. K dispozici byly i skleněné číše. My jsme si koupili jednu lahev ryzlinku a posadili se na krásné posezení vedle sklípku. Kromě dvou rakouských důchodců na kolech a jedné výpravy s průvodcem jsme nepotkali nikoho a seděli sami. Prostě dokonalá podzimní pohoda. Na video se ostatně můžete podívat sami

Zdroje info: Autor

Samoobslužný sklípek a žluté stopy: Náhledové foto Radek Štěpán