Olympijské hry v antice a dnes: Palmové ratolesti nahradily medaile

Olympijské hry v Paříži jsou v plném proudu. Sportovci z celého světa tuží svá těla, aby získali metu nejvyšší – olympijské zlato. Povede se to jen některým. Ti ostatní si z účasti odvezou alespoň zajímavé zážitky a vzpomínku na Eiffelovku. Někteří to i opláčou. Cena zlaté medaile je totiž mnohdy velmi pěkná a je tedy škoda o ni přijít.  

Z historie olympijských her

První moderní olympijské hry se uskutečnily v roce 1896 v Athénách. Inspirovaly se původními antickými olympijskými hrami, jež se každé čtyři roky konaly Élidě na severozápadě Peloponésu v Řecku. Zde leželo stejnojmenné město s okrskem zvaným Olympia, kde byla v 5. století př. n. l. zbudována výstavní svatyně. Byla zasvěcena bohu Diovi včetně jeho sochy ze zlata a slonoviny, na jehož počest se olympijské hry konaly, a to na konci léta v srpnu a září. Diova socha bývala považována za jeden z divů světa. Do dnešních dnů se ale nezachovala, její podoba je známa pouze z mincí. Olympii zničil nájezd Gótů ve 4. století n. l. a také zemětřesení. Od roku 776 př. n. l. se v Olympii začalo s pravidelnými chronologickými záznamy vítězů v olympijských hrách.

Foto: Pixabay

Dříve se soutěžilo jen v bederní roušce

V nejstarších antických olympijských hrách se soutěžilo pouze v běhu. Letos v Paříži je na OH na pořadu her 32 sportů a 329 medailových disciplín. Při běhu měli antičtí běžci na sobě pouze zástěrku kryjící bedra. Alespoň si mohli odpustit celou anabázi v souvislosti s návrhem olympijské módní kolekce, jež v současnosti vzbuzuje tolik vášní. V roce 720 př. n. l. se jednomu antickému borci podařilo při běhu zástěrku někam ztratit, takže od té doby se stalo zvykem závodit v Adamově rouše, tedy nahý.

Příprava na hry byla velmi důkladná a trvala organizátorům asi deset měsíců, během kterých bylo třeba provést organizační přípravy, výběr závodníků, rozdílení cen. Závodníci museli prokázat svůj svobodný původ a mravní bezúhonnost a aspoň deset měsíců výcviku. Původně mohli závodit pouze Řekové, později to bylo dovoleno i Makedoncům a Římanům.

Místo palmového věnce tisíce dolarů

Současní zlatí olympionici z Paříže si jako cenu za zlaté medaile odnesou několik tisíc dolarů a další hodnotné odměny podle toho, jak který stát je štědrý. Nejštědřejší se v tomto směru jeví Hongkong, kde si vítězný olympionik za zlatou medaili na pařížské olympiádě odnese 768 000 dolarů. Na 15 ze zúčastněných zemí vyplatí svým úspěšným reprezentantům více než 100 000 dolarů. Patří mezi ně i Česká republika.

Antičtí se spokojili s olivovou nebo palmovou ratolestí, děkovnou obětí a hostinou pro vítěze. Ale pozor – být vítězem v olympijských hrách znamenalo tu největší poctu, jaké mohl jedinec v té době dosáhnout. Olympionici měli právo nechat si postavit sochu v posvátném háji. A v jejich rodišti na ně čekaly i hmotné ceny – peníze, osvobození od daní, živení na útraty obce. Olympijské hry se udržely celých 12 století až do roku 393 n. l., kdy je zrušil  císař Theodosius.

Zdroj: https://forbes.cz/jakou-cenu-ma-olympijske-zlato-cesi-za-medaili-dostanou-vic-penez-nez-americane/, Slovník antické kultury ISBN: 25-119-74

Rozvaliny Diova chrámu v Olympii. Náhledové foto: George Konemaios, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:At_the_Temple_of_Zeus_in_Olympia_on_October_14,_2020.jpg