(Ne)známá Indonésie aneb sopka Bromo a její Tenggeřané

Sopečná půda je neuvěřitelně úrodná – své by vám o tom mohli povyprávět třeba v okolí Vesuvu. Ovšem osídlení v blízkosti aktivních sopek rozhodně nemizí – spíše naopak. Pokud se chcete podívat na jeden zajímavý kout Indonésie a přitom se seznámit i s místními, kteří to s přírodou opravdu umí, vypravte na sopku Bromo.

Vstupní branou do tohoto malebného koutku Asie je určitě město Surabaja, odkud si snadno objednáte trajekt (nejlépe s předstihem). Ovšem jen s výletem na samotnou sopku se nespokojte a raději si na celou oblast rezervujte alespoň dva dny.

Bromo a její nebezpečná krása

Jde o jednu z mála stále aktivních sopek, kde se pohodlně dostanete prakticky až do kráteru. Ale není to jednoduchá cesta. Překonat budete muset černou kamenitou pláň, písečné úseky i pořádnou nálož betonových schodů.

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Ale Bromo (2 392 metrů) vás už zdálky přivítá svými kouřícími svahy a aby toho nebylo málo, okolo kráteru nabídne i úzkou pěšinku, z níž se vám otevřou ty nejkrásnější výhledy. Doporučujeme tedy na trek vyrazit co nejdříve ráno, ať si tuhle relativně dost exponovanou turistickou oblast užijete v co největším klidu.

Tenggeřané aneb opravdu pracovití Indonésané

Kdo měl někdy co dočinění s typickou indonéskou náturou, ten se při pohledu na pečlivě obdělávané mozaiky sopečných polí jistě podiví. I v těch nejstrmější svazích roste alespoň kukuřice nebo česnek, aby bylo využito i toho nejmenšího kousku úrodné půdy.

Mimochodem k sopce Bromo se váže i zajímavá legenda. Hovoří o posledním majapahitském králi, resp. o jeho manželce královně Rara Anténg, jíž se narodilo pětadvacet dětí. Protože však zapomněla na slib daný bohům, jejich zemi začala sužovat jedna pohroma za druhou. Aby se král vykoupil, obětoval sopce nejmladšího syna. Tuto legendu můžete i oslavit a to díky svátku zvanému Kasada. Bohužel má pohyblivý termín, takže ne vždy se do něj strefíte.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com