Největší ostuda švédského námořnictva utopila i královskou rodinu. Stěžňům, které 300 let trčely z vody, pak postavili muzeum
Největší ostuda švédského námořnictva utopila i královskou rodinu. Stěžňům, které 300 let trčely z vody, pak postavili muzeum. Na počátku 17. století bylo Švédsko rostoucí vojenskou mocností, která si chtěla zajistit nadvládu nad Baltským mořem.
Švédský král Gustav Adolf II. si představoval námořnictvo, které by dokázalo nahnat strach jeho soupeřům, zejména v době vrcholící třicetileté války. To by ovšem nesměl do všeho tak trochu kecat.
Sen námořního titána
Vasa vznikla v roce 1625 jako součást plánu Gustava Adolfa na posílení švédského námořnictva, které bylo klíčové pro zajištění obchodních cest a posílení moci na Baltu. Králova vize byla jasná: loď měla patřit k nejmohutnějším plavidlům, jaká kdy byla k vidění. Měla být silně vyzbrojená, nádherně zdobená a technologicky vyspělá, aby demonstrovala vojenskou zdatnost Švédska a jeho královskou prestiž.
TIP: Jaké bude počasí o víkendu? Milovníky tepla nepříjemně překvapí.
Stavba lodi byla svěřena holandskému staviteli Henriku Hybertssonovi, který spolu se svým týmem neúnavně pracoval čtyři roky. Loď měla nést mohutnou výzbroj (64 bronzových děl), která z ní měla učinit jednu z nejsmrtonosnějších válečných lodí své doby. Měla být 69 metrů dlouhá, s vysokými stěžni a složitými řezbami – zkrátka a dobře, měla se stát doslova plovoucí pevností a symbolem švédské moci.
Sen o stavbě nejhrozivější lodi v Evropě však přišel draho – doslova i obrazně. Vasa vyčerpávala švédské zdroje, na její stavbě pracovaly stovky dělníků a časté změny návrhu na příkaz krále přinášely nepředvídané problémy. Tyto změny se brzy ukázaly jako katastrofální.
Panovníkovi se prostě nedá říct ne
Intenzivní zapojení krále Gustava Adolfa do konstrukce lodi bylo její motorem i zkázou. Je sice pravda, že jeho naléhání na umístění neobvykle velkého počtu děl, zejména na horních palubách, dodalo lodi impozantní, děsivý vzhled, ale za vysokou cenu. Toto rozhodnutí totiž vážně ohrozilo stabilitu plavidla.
Foto: Vytvořeno pomocí AI Copilot
Proti této nevyváženosti bylo do podpalubí umístěno velké množství kamenů jako zátěž, která měla loď stabilizovat. To však nestačilo k vyrovnání obrovské hmotnosti nahoře. To, co mělo být drobnou úpravou, se ukázalo jako hrubé podcenění nestability.
Osudný den: Krátká, ale slavná plavba
Vasa byla spuštěna na vodu s velkými fanfárami 10. srpna 1628. Když loď zdobená složitými řezbami a zářivými barvami vyplula na moře ze stockholmského přístavu, slavili snad úplně všichni, kdo ji byť jen zahlédli. Podél břehů se shromáždily stovky diváků, aby byly svědky první plavby mohutné válečné lodi. Vasa s připravenými děly a rozvinutými plachtami ladně vplula do vody jako hrdý symbol švédských ambicí.
Radost však netrvala dlouho. Pouhých 18 minut po vyplutí zasáhl loď poryv větru a Vasa se okamžitě začala kymácet. Posádka i diváci mohli jen zděšeně sledovat, jak se loď nebezpečně naklání na jednu stranu. Otevřené otvory pro děla, které nebyly po slavnostní střelbě z děl uzavřeny, umožnily vodě zaplavit spodní paluby – a pýcha švédského námořnictva na dno stockholmského přístavu (při katastrofě přišlo o život více než 30 námořníků). Královská rodina měla ostudu ještě dlouho; vlastně by se dalo říct, že ji Vasa tak trochu utopila v problémech. To je holt daň za rozmařilost.
Symboly ostudy mají své muzeum
Pikantní na tom všem je, že se Vasa potopila jen v třicetimetrové hloubce – sama ale byla mnohem větší, takže nad hladinu zůstaly trčet její stožáry. A nejen stožáry. Unikátní slaná voda Baltského moře, v níž chybí obvyklé dřevokazné bakterie, které se vyskytují ve slanějších mořích, pomohla vrak zachovat tak dobře, že mohl být v roce 1961, po 333 letech pod hladinou, vyzdvižen. Dnes má tahle loď své vlastní muzeum ,kde si ji může prohlédnout každý,. A na to, že jde o pěkně starou podmořskou vykopávku vypadá opravdu skvěle.
Zdroj: https://www.skandinavskydum.cz/24-4-vyzvednuti-lodi-vasa/, https://www.radynacestu.cz/magazin/muzeum-lodi-vasa/
Náhledové foto: Vytvořeno pomocí AI Copilot
Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.