Největší námořní katastrofu své doby zastínil Titanic. Blízkost břehu nepomohla a rychlá reakce kapitána dílo zkázy dokonala

Největší námořní katastrofu své doby zastínil Titanic. Blízkost břehu nepomohla a rychlá reakce kapitána dílo zkázy dokonala. O katastrofě parníku General Slocum se příliš nemluví. Přihlížející se později nedokázali shodnout, zda větší peklo prožívali lidé hořící zažila nebo ti, kteří celé katastrofě museli z donucení jen nečinně přihlížet…

Námořní katastrofa parníku General Slocum je katastrofickou událostí, která navzdory svému rozsahu často zůstává ve stínu slavnějšího potopení Titaniku. Vyniká nejen strašlivými ztrátami na životech, ale také řadou chybných kroků a fatálních rozhodnutí, které vedly k jedné z nejsmrtelnějších námořních katastrof v dějinách.

Osudná plavba začala nevinně

Ráno 15. června 1904 vyplul pádlový parník General Slocum z mola v New Yorku a vezl 1 358 cestujících, převážně žen a dětí. Byli to členové evangelického luteránského kostela svatého Marka ve čtvrti Little Germany na Manhattanu a mířili na církevní piknik na Long Islandu.

Kontrolní mechanismy selhaly

Neštěstí začalo vzplanutím požáru na spodní palubě dřevěné lodi. Byl zpozorován kouř pronikající podlahovými prkny, ale prvotní reakce posádky – otevřít poklop a prozkoumat to – se ukázala jako katastrofálně chybná. Tím se totiž do plamenů dostal vzduch, který rychle změnil malý doutnající oheň v peklo. A hašení nepomohlo – většina hadic byla totiž zpuchřelá, i když před měsícem prošla loď protipožární kontrolou (později se ukázalo, že ve stejně katastrofálním stavu byly i záchranné vesty).

Foto: Pixabay

Brzy bylo jasné, že oheň pod kontrolu dostat nelze. Zpět k molu však kapitán zamířit nemohl, bylo na něm totiž uskladněno palivové dříví a naftová nádrž. Kapitán William Van Schaick proto učinil osudové rozhodnutí pokračovat na ostrov North Brother. Toto rozhodnutí bylo učiněno pod tlakem nouzové situace a kapitánovy snahy zabránit další katastrofě; tragicky však přispělo k vysokému počtu obětí. Pohyb lodi (kapitán se samozřejmě snažil jet co nejrychleji), kterému napomáhal silný severní vítr, totiž pouze rozdmýchal plameny, které celé plavidlo rychle zachvátily

Peklo na vodě

Z lodi nebylo úniku. Mnoho cestujících bylo uvězněno plameny a skočilo přes palubu do řeky, kde se (obvykle těžce popálení) utopili. Matky házely své děti do vody v naději, že je zachrání před ohněm, jen aby viděly, jak se utopí nebo utrpí smrtelná zranění od koles parníku. Ty, které se rozhodly plavat, opouštěly loď s hořícími vlasy a příliš jim nepomáhalo ani členité pobřeží ostrova, k němuž loď mířila. Na břeh se tak dostávaly s obtížemi nebo vůbec ne. Cestující, kteří zůstali uvěznění uprostřed lodi, okolní žár doslova spekl k sobě…

Z vody bylo nakonec zachráněno asi 300 lidí a mnozí z nich byli vážně popáleni nebo zraněni. Tragédie vedla k řadě změn v předpisech o námořní bezpečnosti, včetně reforem materiálů záchranných vest a povinných cvičení a poměrně dlouho zaplňovala tehdejším mediální prostor.

Zapomenutá katastrofa

Navzdory svému rozsahu nemá katastrofa lodi General Slocum v paměti veřejnosti tak silný ohlas jako Titanic. Důvodem může být socioekonomický status cestujících, kteří pocházeli převážně z přistěhovalecké komunity, a absence osobností z vyšší společnosti, které byly na palubě Titaniku. Obětí na Titanicu bylo také více (1 500), přesto však nejspíš nikdo z tehdejších přeživších nečekal, že se na vše zapomene takřka úplně.

Zdroj: https://enigmaplus.cz/zahada-smrticich-zachrannych-vest-parniku-general-slocum/, http://www.modely-lodi.cz/blog/index.php?tragedie-lodi-ps-general-slocum, https://www.denik.cz/historie/parnik-general-slocum-pozar-new-york-manhattan-katastrofa-zkaza-tragedie.html

Náhledové foto: Pixabay