Nejkrásnější vodárenské věže matičky Prahy

Připomínají nám dobu, kdy vodovodní řad pod každou čtvrtí zdaleka ještě nebyl samozřejmostí. Dnes už svému účelu neslouží, přesto jde o překrásná umělecká díla, která si naši pozornost rozhodně zaslouží.

Letenská vodárenská věž připomíná spíše chrámovou věž

Měla sloužit jako zásobárna vody pro pražské čtvrti Holešovice a Bubeneč. Vypadá skutečně velkolepě, protože její stavba byla tehdy pro městskou radu poměrně prestižní záležitostí. Architekt Jindřich Fialka použil tehdy módní novorenesanční sloh a věž opatřil také zajímavou stanovou střechou s ozdobnými vikýři.

Vodu začala dodávat v roce 1888, ovšem už brzy její kapacita přestala stačit. Proto došlo v roce 1913 k jejímu uzavření a byla přestavěna na byty. Dnes při příležitostných prohlídkách přivítá všechny návštěvníky, toužící po jedinečném výhledu na Prahu.

Michelská vodárenská věž pochází z pera Jana Kotěry

Mělo jít o výjimečný projekt, jedinečné spojení funkčnosti a praktičnosti, kladoucí důraz i na vysoké estetické hodnoty. A Jan Kotěra, jehož jméno si spojujeme spíše s východními Čechami, se tohoto úkolu zhostil na jedničku. Navrhl úchvatnou monumentální stavbu, využívající prvky chrámové konstrukce a půvab mědi.

Štíhlou siluetu ještě podpořil vytvořením topolové aleje v bezprostředním okolí. Mělo jít o dominantu, zdaleka viditelnou z celého kraje. Dnes jde spíše o chátrající krásku, utopenou v přibývající městské zástavbě.

Šítkovská vodárenská věž – nejstarší z našeho tria

Samé srdce Prahy zdobí už neuvěřitelných 428 let, přesto jen málokdo ví, jakému účelu původně sloužila. Svou konstrukcí totiž připomíná spíše věže radnic a obecních domů. Rezervoár na vodu se nacházel v báni a voda odtud tekla samospádem do mnoha kašen ve městě. Svému účelu přestala Šítkovská vodárenská věž sloužit v roce 1847.