Muzeum Hliníka, švestičku Hujera, fantastickou, bláznivou a veselou kavárnu Janička najdete v Humpolci! Je pěkné to vidět, ale ještě lepší zažít…

Známá větička Zdeňka Srstky z filmu Marečku, podejte mi pero: „Hliník se odstěhoval do Humpolce!“ v českých domácnostech doslova zlidověla. A i další povedené hlášky z tohoto úžasného českého filmu, pod které se podepsal režisér Oldřich Lipský.  V Humpolci naleznete i například Hujerovu švestičku, stejně jako muzeum Hliníka.

Hliník se odstěhoval do Humpolce!

Představitelé města se díky hlášce z filmu rozhodli slavnému „přistěhovalci“ odhalit pamětní desku. Nepočítali ovšem s tím, co tato akce způsobí. Deska každým dnem skutečně lákala davy návštěvníků z celé republiky. Český národ má neobyčejný smysl pro humor, a díky tomu na úřad připlouvaly dárky pro Hliníka z celého Česka. Jenže Hliníkův věhlas se dostal až za hranice a pohledy pro něho pošta dopravovala i ze zahraničí, dokonce až z Ameriky!

Neexistující postava proslavila město Humpolec

V první řadě je nutno zmínit, že Hliníka adoptovalo za svého rodáka městečko Hora Svaté Kateřiny, které ještě ke všemu vypravuje speciální vlak do Humpolce nazvaný Krušnohorským expresem za Hliníkem!  Humpolec kontroval a rozhodl se Hliníkovi vybudovat muzeum. Hlavním iniciátorem bylo Městské kulturní a informační středisko, na kterém se spousta turistů dožadovala informací ohledně pana Hliníka…

Muzeum Hliníka bylo otevřeno 22. září 2006

K otevření byli přizváni a pozvání s radostí přijali i Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Navíc muzeum svými nápady ještě více vyšperkovali. Skutečně stojí za to muzeum navštívit a prohlédnout si fotografie z natáčení filmu. K dispozici jsou i různé dobové filmové rekvizity. Dokonce si budete moci vyslechnout i zdomácnělé hlášky z filmu Marečku, podejte mi pero. V muzeu HLINÍKárium je vytvořen malý kinosálek, kde vám promítnou tyto úžasné scénky, při kterých nezůstane jedno oko suché… A na závěr se budete moci probírat skutečnými dopisy a pohlednicemi, které zaslali lidé z různých koutů světa  adresovaných Hliníkovi.

Posezení v hlasité, bláznivé, šťastné a veselé kavárně Janička

Takto se prezentuje fantastická kavárna s cukrárnou, která se nazývá po své majitelce, a to Kavárna U Janičky. Jakmile přestoupíte práh kavárny, rázem se ocitnete v době původních receptur, avšak s novodobou úpravou. Šťastné chvilky nad domácím dortem vlastní výroby, samozřejmě z nejkvalitnějších surovin, prožijete pod stropními klenbami, obklopeni srdíčky, dobovými fotografiemi a milými vzkazy od majitelky, která si na nic nehraje. Je taková, jaká je a přesně taková je její kavárna s cukrárnou. Boží… Přijďte, ochutnejte a myslíme, že nám dáte za pravdu.

Příběh kavárny s cukrárnou se opakuje…

Při příchodu vás možná upoutá obraz mladé ženy z dávných dob. Ona žena má zvláštní pohled a má své kouzlo. Traduje se, že se jedná o původní majitelku domu, která zde provozovala cukrárnu. Paní Janička při vyklízení půdy natrefila na tento léty zaprášený obraz, jež zde zapomenutý odpočíval desítky let. A najednou při pohledu na něj rázem věděla, co podnikne. Jakoby k ní obraz promluvil. A Janička vlastně navázala na přerušenou šňůru voňavých káviček, precizních dortíků a láskyplné obsluhy.

Obraz původní majitelky získal v kavárničce své čestné místo. Je s podivem, že posezení pod tímto obrazem se vždy zaplní v prvé řadě. Anebo si zákazníci sedají naproti tak, aby na obraz viděli. Zvláštní, ale je to tak…

Zdroje: autor, https://www.facebook.com/kavarnaujanicky, https://cs.wikipedia.org/wiki/HLIN%C3%8DK%C3%A1rium

Náhledové foto: Hliníkárium, interiér muzea, Autor: Lasy – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=24876115

.