Muže uštkl had. Věděl, že zemře, takže svou smrt pojal jako experiment a ovlivnil tak celé generace. Manželka se musela dívat

Muže uštkl had. Věděl, že zemře, takže svou smrt pojal jako experiment a ovlivnil tak celé generace. V září 1957 přinesl zaměstnanec zoo do chicagského přírodovědného muzea mladého hada o délce asi 80 cm.

Karl Patterson Schmidt, zkušený herpetolog, si ho podrobně prohlédl a zaznamenal si charakteristické znaky do svého deníku. Schmidt však váhal s potvrzením totožnosti, protože had měl neobvyklou nedělenou řitní šupinu, která ho odlišovala od typických bojg, ke kterým podle jeho názoru tento had patřil. A pak udělat Schmidt osudovou chybu: zvedl hada holýma rukama, aby ho mohl dále zkoumat.

Vteřina nepozornosti byla rozsudkem smrti

Když si Schmidt hada prohlížel, ten ho náhle kousl do levého palce a zanechal na něm dvě malé ranky hluboké asi dva až tři milimetry. V reflexivní snaze zmírnit dopad jedu místo uštknutí odsál, přesto se rozhodl nevyhledat další lékařský zásah. Místo toho proměnil tento potenciálně smrtelný zážitek v improvizovaný vědecký experiment. Vyzbrojen svým všudypřítomným zápisníkem pečlivě dokumentoval každý příznak a tělesnou reakci na jed tak, jak se vyvíjely.

Foto: Pixabay

Příchod smrti: Záznamy o každém detailu

Schmidtova podrobná pozorování a časová osa odráží jeho příznaky s vědeckou přesností. Prohlédnout si je můžeme dodnes.

• 16:30 – 17:30: Zaznamenal silnou nevolnost, i když nezvracel, a to ani během cesty příměstským vlakem do Homewoodu (ano, on se opravdu rozhodl jen tak vrátit domů).
• 17:30 – 18:30: Nástup zimnice, po níž následovala výrazná horečka, která se vyšplhala na 38,7 °C. Přibližně v této době si začal všímat krvácení z úst, především z dásní.
• 21:00 – 24:20: Podařilo se mu usnout, ale ve 12:20 se probudil, aby se vymočil, přičemž si všiml, že moč je převážně krvavá. Později si zaznamenal, že moči krev každé při hodiny.
• 04:30: Po vypití sklenice vody pocítil náhlou nevolnost a vyzvracel nestrávenou večeři.

Do rána se Schmidtovy příznaky vystupňovaly, přesto dodržoval svůj obvyklý ranní režim. Snídal obiloviny, vařená vejce, jablečnou omáčku a kávu a pokračoval v zapisování svých pozorování. Tón jeho zápisů zůstával vědecký.

Za 24 hodin byl mrtvý

Kolem 13:30, po obědě, se Schmidtův stav změnil k horšímu. Začal zvracet a proto jeho manželka zavolala pomoc. Když pomoc dorazila, byl Schmidt zalitý potem a nebyl schopen už ani mluvit. Byl převezen do nemocnice, kde se ho pokoušeli oživit. V 15:00 však byl Karl Patterson Schmidt prohlášen za mrtvého.

Jako příčina Schmidtova úmrtí byla uvedena respirační paralýza, smrtelný důsledek toxického složení jedu bojgy. Její jed je primárně hemotoxický, což znamená, že narušuje srážlivost krve, což vede k rozsáhlému vnitřnímu krvácení. Pitevní zpráva odhalila krvácení do mnoha orgánů, včetně plic, očí, srdce, ledvin a mozku.

A proč si nezavolal pomoc? Pravděpodobně proto, že by má stejně k ničemu nebyla. Protijed na uštknutí bojgy je totiž běžně k dostání jen v Africe, nebo alespoň tehdy byl (Schmidt zemřel v roce 1957). Tento názor potvrzuje i fakt, že mu několik hodin před převozem do nemocnice jeho kolegové herpetologové doporučovali odvoz do nemocnice, ale on ho odmítl s tím, že jakákoli léčba by narušila příznaky. Z jeho zápisků dodnes čerpají odborníci z celého světa. A my se jen musíme sklonit nad odvahou muže, který se ani tváří v tvář smrti nezalekl a zachoval se jako vědec.

Zdroj: https://www.britannica.com/biography/Karl-P-Schmidt, https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5335903/, https://libguides.fieldmuseum.org/schmidt

Náhledové foto: Vytvořeno s pomocí Dall-E