Modlivý důl – tajemné poutní místo, na které byla krátká i církev. Lidem prý totiž opravdu pomáhalo

Modlivý důl – tajemné poutní místo, na které byla krátká i církev. Lidem prý totiž opravdu pomáhalo. V romantickém skalnatém údolí pod Slavíčkem a Tisovým vrchem na severovýchodním okraji obce Svojkov u Nového Boru se nachází mystické a poutní místo známé jako Modlivý důl. Toto kouzelné místo opředené legendami a příběhy nabízí více než jen malebnou krajinu; slouží jako brána do minulosti, kde se mísí přírodní krásy s bohatou tapiserií víry a folklóru.

Původně se údolí jmenovalo Smolný důl kvůli místním uhlířům, kteří pracovali vedle smolných pecí na výrobu dehtu, ale jeho název i účel prošly hlubokou proměnou. Katalyzátorem této změny byla řada pověstí, z nichž jedna vypráví o tragické lásce rytíře Jaroslava ze Svojkova a dcery pivovarníka z Velenic, jejichž lásku rytířovi rodiče zakázali. Jiná pověst hovoří o selském chlapci, který v záchvatu žárlivosti zabil svého soka v lásce právě na tomto místě.

Jeden obrázek bohatě stačí

Duchovní cesta údolí začala v roce 1704, kdy zde pomocník z pivovaru Melzer ve Svojkově vyvěsil posvátný obraz, aby odháněl duchy, kteří prý obývají zdejší kraj. Tento zdánlivě nevýznamný čin ovšem vyvolal velkou proměnu. Hustý les byl částečně vykácen a pocestní se začali u posvátného obrazu zastavovat. Brzy se začaly šířit příběhy o modlitbách, které byly na tomto místě zázračně vyslyšeny, a uchvátily srdce a mysl lidí.

Foto: Pixabay

V roce 1772 nechala paní von Czerwelli ze Svojkova po splnění vlastních modliteb na tomto místě postavit dřevěnou kapli, v níž byl přenesen i původní obraz. Jak se zvěst o tomto posvátném místě šířila, do Modlivého dolu proudilo stále více poutníků, které sem přitahovala víra a půvab tajemného údolí. Koncem 18. století nahradila hraběnka Alžběta Kinská dřevěnou kapli novou, vytesanou přímo do skalní stěny místním kameníkem Josefem Sacherem, čímž se duchovní význam místa ještě více upevnil.

Kde nemá církev moc, tam pošle restrikce

Ne všichni však vzrůstající popularitu Modlivého dolu vnímali příznivě. Místní duchovní, zejména sloupský farář, podnikli kroky k potlačení náboženského významu místa, dokonce zašli tak daleko, že odstranili posvátné obrazy a desky s poděkováním za vyslyšené modlitby (A to více než jednou). V roce 1806 dokonce nařídila biskupská konzistoř v Litoměřicích odstranit z kaple i sochy Ježíše a Panny Marie. To se však mezi místními rozkřiklo – ukryli je tedy v jedné z blízkých roklí.

Během epidemií cholery v letech 1832 a 1850 se na tomto místě ovšem poutě opět obnovily. Přicházela sem dokonce procesí až z České Lípy, aby se modlila za úlevu od vážné nemoci. Teprve koncem 19. století se postoj církve k poutím v Modlivém dole změnil. Kaple byla zasvěcena Panně Marii Lurdské a v roce 1903 byl její interiér upraven do podoby lurdské groty. Toto obnovené duchovní centrum přitahovalo procesí z okolních krajů, a dokonce sem během svých pobytů na nedalekém zámku Zákupy putoval i někdejší císař Ferdinand V.

Po druhé světové válce však tradice poutí do Modlivého dolu upadala a od v 70. let 20. století už místo spíše chátralo a křížová cesta zanikla. Díky úsilí místních obyvatel se však v roce 2016 podařilo tuto duchovní památku obnovit. Křížové cesty, kdysi připevněné na stromech, nyní stojí na dřevěných rámech vyrobených místním truhlářem, také si je může pohodlně prohlédnout kdokoli. A kdo ví, třeba se zde vroucí modlitby stále plní…

Zdroj: https://modlivy-dul.ceskehory.cz/, http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmmoddc, https://www.stream.cz/lovec-zahadnych-mist/modlivy-dul-tajemne-misto-na-ktere-i-cirkev-byla-kratka-64767751#dop_ab_variant=1198400&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=1198400&dop_vert_id=int1&dop_req_id=kVKfkmGLIRQ-202401241516&dop_id=25594084&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Náhledové foto: Pixabay