Manauská opera – to nejlepší od francouzských a italských mistrů uprostřed brazilského pralesa

Na neznalé turisty působí její vzhled doslova jako zjevení. Kde se vzala tak nádherná stavba, připomínající svým vzhledem spíše renesanční díla ve slunné Itálii tak hluboko v divoké džungli?

Kaučukový boom vyšvihnul dnes mnohým jen málo známé město Manaus na samotný vrchol. Nějaký čas se dokonce snažilo stanout v čele celé země. Bylo tu vybudováno letiště s přímou linkou Manaus-Londýn, po níž proudilo prádlo zbohatlíků určené k pořádnému vyprání. A právě z této doby pochází i Manauská opera.

Malý kousek Paříže v srdci džungle

„Poslední výspa civilizace“ – i tak se o Manausu často mluví. Dnes sem totiž míří zejména nejrůznější dobrodruzi, kteří odtud pokračují přímo do pralesa (aniž by předtím opomněli navštívit proslulé Snoubení vod přibližně 18 kilometrů odtud).

Ovšem na ty všímavější tu čeká i něco docela jiného – jakási zmenšenina proslulé pařížské opery (Opéra National de Paris), byť s tímto přirovnáním ne každý souhlasí. Ovšem s její velkolepostí a péči, s jakou byla vystavěna, už chtě nechtě musí souhlasit všichni.

Zdroj obrázku: commons.wikimedia.org

To nejlepší z celého světa

Pokud vyjdete po jejích schodištích, kráčíte vlastně po carrarském mramoru z Itálie, lustry pocházejí z Benátek, veškerý nábytek (včetně sedadel) z Anglie. A její modrou kopuli tvoří nádherné modré a zlaté tašky (v počtu asi 26 000), jež sem doputovaly z Alsaska a Lotrinska.

Ovšem stejně velkolepý pohled se vám naskytne i uvnitř. I k výrobě nástěnných maleb a olejomaleb byli přizváni ti nejlepší francouzští a italští mistři. Poprvé se tato velkolepá budova otevřela veřejnosti v noci 6. ledna 1897. Na návštěvníky tu čekala Gioconda v provedení těch nejlepších umělců z italské scény.

A dnes se tímto zázrakem můžeme opět pokochat. Po období úpadku byla totiž celá stavba v roce 1971 zrekonstruována a vítá turisty. Dny své největší slávy má však už bohužel dávno za sebou.

Zdroj náhledového obrázku: commons.wikimedia.org