Krásná krkonošská hřebenovka: Pramen Labe přes Vrbatovu boudu, Pančavský vodopád a Labskou boudu

Kde pramení Labe? Přece v Krkonoších. Pramen Labe můžeme bez problémů navštívit. Přesně takto může vypadat konverzace rodiče a dítěte. Vyrazit na krásnou hřebenovku právě k prameni Labe rozhodně stojí za to. My jsme se sem vydali nyní o prázdninách a nelitovali jsme. O naše zážitky se podělíme v následujících řádcích.

Start na Medvědíně u lanovky

Nešlo o první trasu, a tak jsme se rozhodli, že se vydáme na relativně lehký trek po vrcholcích Krkonoš. Lanovka na medvědín jezdí každou půlhodinu a cesta nahoru stojí dospělého bez Gopas karty 350 korun. Jako bonus dostanete poukaz na nealko nápoj 1+1 zdarma. Uplatnit můžete nahoře v bistru u lanovky. Výhledy z Medvědína jsou krásné a podívat se můžete i na dnes již ikonický velký písmenkový název Medvědína. My jsme ale vyrazili směrem k Vrbatově boudě.

Vrchol Medvědína s ikonickým nápisem: Foto Radek Štěpán

Cesta na Vrbatovu boudu

Není nijak náročná, pokud vás vyveze na Medvědín lanovka. Vydali jsme se po lesní cestě a poté kousek po dřevěné lávce. Následovala Šmídova vyhlídka a napojení na asfaltovou silnici, v níž šlo vidět původní kočičí hlavy. Cestou jsme potkali dva autobusy, které jezdí na Zlaté návrší u Vrbatovy boudy z Vítkovic nebo Martinic v Krkonoších. Cesta ale byla lemována tak krásnými pohledy do údolí, že by cest autobusem na Zlaté návrší byla zbytečná.

Vrbatova bouda s nabídkou několika dobrot

Po ujití zhruba 3 kilometrů z Medvědína se před námi za zatáčkou objevila Vrbatova bouda. Poseděli jsme, se zelňačkou a pivem jsem se vešel do 200 korun. Jinak je Vrbatova bouda restaurace menšího charakteru, která nabízí třeba i krkonošského houbového kubu nebo jen bufetová jídla typu párků.

Vrbatova bouda: Foto Radek Štěpán

Krásný Pančavský vodopád

Byli jsme překvapeni, že vede na Pančavský vodopád trasa mající sklon spíše dolů. Pohledy na tento skvost jsou o to méně poutavější. V podstatě jde vidět pouze horní patro vodopádu. Přesto se nám po ujití nějakých 1,3 kilometru naskytl nezapomenutelný pohled na padající vodu řeky Pančavy.

Pančavský vodopád: Foto Radek Štěpán

Labská bouda a pramen Labe

Labská bouda už je od Pančavského vodopádu vzdálená necelý kilometr, takže stojí za to k ní dojít. Restaurace je tady také poměrně velká a nabízí spousty dobrot. My jsme ale vyrazili k prameni Labe, který je vzdálený od Labské boudy zhruba kilometr. Už zdálky jsme u něj viděli shluk lidí. Vodu jsem tady ale nenašli. Vyschlá skruž a tradiční vlaječky měst nám byly odměnou za lehčí výstup.

Labská bouda: Foto Radek Štěpán

Pramen Labe: Foto Radek Štěpán

Zpět do Horních Míseček po žluté

Z Labské boudy jsme vyrazili směrem k Vrbatově boudě, kterou jsme ale obešli a takřka jsme ji neviděli. Po cestě jsme se mohli kochat pohledy na Špindlerovu boudu v dálce a na Sněžku nacházející se na horizontu a majestátně dohlížející na ostatní vrcholy Krkonoš. Od Vrbatovy boudy už následoval táhly sešup po žluté do Horních Míseček. Tam jsme si dali klobásu a pivo v bistru Stopa, sloužícím především v zimě běžkařům. Nakonec jsme mohli sestoupit na Labskou do hotelu, kde jsme byli ubytováni. Vcelku pohodová celodenní procházka byla dlouhá něco přes 15 kilometrů. Nohy trochu bolely, ale za ty pohledy to stálo.

Bistro Stopa v horních Mísečkách: Foto Radek Štěpán

Zdroje info: Autor

Znaky měst u pramene Labe: Náhledové foto Radek Štěpán