Keporkaci a úžasné milostné písně: Zpívající velryby

Není pochyb, že když se zaposloucháme do zvuků velryb, budeme udiveni. V důsledku toho se může zdát, že slyšíme navíc snad i nadpřirozené zvuky vesmíru. A přitom ho vyluzují keporkaci. Jejich neobyčejný hlas je jim dán do vínku.

Výsadou keporkaka je způsob dorozumívání

Jak známo, velryby jsou savci, a nikoliv ryby. A i když keporkaci měří zhruba 16 metrů a váží okolo třiceti tun, neublíží ani rybám, ani člověku, jelikož se živí drobným planktonem. Jejich zvláštností je ovšem schopnost vydávat neobyčejné zvuky. Keporkak, jinak zvaný i plejtvák obrovský, je samec, jenž dovede zpívat klidně i celý den!

Mimochodem, pokud nasloucháme ptačímu trylkování a švitoření, zjišťujeme, že se pořád opakuje dokola, nicméně zpěv velryb je naprosto odlišný a neustále se mění! Nepochybně tak keporkaci prokazují svůj úžasný a obrovský repertoár.

Krásný zpěv keporkaka, a to dokonce bez hlasivek!

Zvláštností ale je, že keporkak nemá hlasivky! A vědci zkoumají, jak je vůbec možné, že vydává takové nádherné tóny? Domnívají se, že tlačí vzduch z plic do dýchacích cest, avšak nedokážou vyzkoumat konečnou fázi a místo vzniku vibrací, jež způsobují právě onen nádherný zpěv. Koneckonců, zkoumat velryby není tak jednoduché. Mimochodem, badatelé netuší, zda si samice vybírá svého druha právě podle zpěvu…

Velrybí samec zpěv neustále proměňuje. Stačí se pozorně zaposlouchat a s údivem uslyšíme téměř i vzdychání, nářky, sténání, ale také i křik či mručení. Jeho zvukové projevy jsou vskutku velmi pestré, a co je neméně zajímavé, dokáže je přirozeně a líbivě měnit.

Hlas keporkaka se nese oceánem na vzdálenost tisíce kilometrů!

Američtí vědci vyvinul studii, kdy porovnávali jednotlivé zpěvy velryb a jejich spektrum frekvencí. Zjistili, že velrybí zpěv přechází z nízkofrekvenčních do širokopásmových frekvencí. Pro komunikaci je to velmi nezvyklé a keporkaci jsou naprosto výjimeční tvorové, kteří se takovýmto způsobem dorozumívají. Jejich hlasy se nesou oceány na obrovské vzdálenosti, až tisíce kilometrů! Zvuk pod vodní hladinou se šíří dokonce až čtyřikrát, pětkrát rychleji!

K čemu využívají keporkaci svůj výjimečný komunikační kanál?

Obecně se věřilo tomu, že používají líbezné a zvláštní zvuky při námluvách, ale v důsledku toho, že zvuky se dobře nesou pod vodní hladinou, došli vědci k překvapujícímu závěru. Samci neustále sledují, jak se mění teplota vody a okamžitě přelaďují, aby měli optimální příjem.

Keporkaci využívají systém echolokace

Grónské ryby zpívají hlavně v oblastech, když se blíží  k místům, kde jsou ledy a zpěv dobře poslouží k tomu, že echolokací vysondují sílu ledu a nebezpečným místům se tak vyhnou. Nemohou se totiž v takové oblasti nadechnout. Mimochodem, echolokaci využívají i netopýři a kaloňové.

V podstatě keporkaci tedy nezpívají své vyvolené, i když by to bylo velmi romantické, ale naopak po ní celý den pátrají. Proto neustále mění frekvence, vyluzují úžasné tóny a podle svého sonaru (zvukové navigace)  svou potencionální družku neustále hledají. Koneckonců i pátrání po družce svého srdce je svým způsobem cituplné…

Zdroje info: Rozhlas.cz, prirodovedci.cz

Náhledové foto: Pixabay