Když surikata vycítí nebezpečí, použije nevídanou strategii – na dálku si ji klidně spletete i s buvolem

Surikata je velmi nevšední zvířátko. V zoologických zahradách patří k velmi oblíbeným atrakcím a velmi zajímavé je i její pozorování v přírodě. A to především kvůli mnoha nevšedním strategiím, které si tohle zvířátko pro život na poušti vyvinulo.

Pokud byste se chtěli za surikatami vypravit do volné přírody, museli byste zamířit do jižní Afriky. Jde o promykovitou šelmičku, žijící ve velkých rodinných skupinách.

Surikata nebo hrabačka?

A odkud se vlastně vzalo její jméno? Pochází z francouzštiny, respektive ze slovního spojní souris-chat, což by se dalo přibližně přeložit jako „myšokočka. Anglicky se jí pak říká meerkat, což je výraz převzatý z afrikánštiny (mierkat) a znamená „mravenčí kočka.“ Česky se pak surikatě dříve říkalo hrabačka.

Foto: Pixabay

Obranná strategie surikat

V poušti, kde toto zvířátko žije, je potravy opravdu málo. Surikaty se tedy nemohou stále zdržovat poblíž své nory, která jim poskytuje úkryt a bezpečí – naopak, za potravou se mohou vypravit i do vzdálenosti jednoho kilometru. Málokdy však chodí samy a dobře vědí proč – ve více jedincích totiž mohou uplatňovat nevšední obranné strategie. Mají celkem tři.

Když poprvé uvidí nebezpečí, neschovají se. Místo toho se semknou těsně k sobě a začnou synchronizovaně vyskakovat do vzduchu. Snaží se tak vyvolat dojem velkého zvířete. Pokud to nepomůže, otočí se k nebezpečí zády – ale jen proto, aby mohly začít zuřivě hrabat. Oblak písku a prachu, který vznikne, zdálky vyvolává dojem přítomnosti mnohem většího zvířete – například buvola.  A pokud selže i tato obranná strategie, pak se surikaty na nepřítele jednoduše vrhnou. Vybavené jsou k tomu dobře – jejich ostré drápky a zuby dokážou zahnat i poměrně zuřivého nepřítele.

Zdroj: https://www.wildafrica.cz/cs/zvire/surikata/, https://cs.wikipedia.org/wiki/Surikata

Náhledové foto: Pixabay