Kam za bratříčkem slavné vily Tugendhat

I když je vila Tugendhat dnes známá krom své výjimečné architektury i kvůli svým pohnutým osudům, jiné stavby architekta Ludwiga Miese van der Rohe byly ještě svízelnější. A platí to i pro druhou nejnavštěvovanější architektonickou památku Barcelony – vystavovací pavilon světové výstavy, pořádané v letech 1928-1929.

Tedy aby bylo jasno, dnes tu najdete „jen“ jeho přesnou kopii. Čistota architektury s mnoha moderními prvky a minimální výzdobou doslova šokovala zdejší obyvatele svou strohostí, takže ji po skončení výstavy nechali zbourat. Byla však tak výjimečná, že zde po mnoha letech vyrostla znovu…

Chromovaná ocel, mramor, travertin

Ano, přesně tyto materiály pavilonu dominovaly, doprovázené také sklem, betonem a stylizovanou vodní hladinou. Minimalistický byl i interiér – stůl a tři křesla, nic víc. Zato zdařilé odkazy na německou trikolóru – červené závěsy,černý koberec a úchvatná onyxová stěna, zářící žlutí (podobnou lze vidět i ve vile Tugendhat).

Věděli jste, že: tento architekt se původně jmenoval Maria Ludwig Michael Mies? Příjmení van der Rohe přijal teprve později po své matce. Právě on je autorem známých rčení Méně je více a Bůh se skrývá v detailu.

Zbořený a znovu postavený

Podíváme-li se na Barcelonu v uvedeném období, vlastně se ani nepodivíme, proč tato „supermoderní architektura“ její obyvatele tak šokovala. Pavilon byl zbořen, ovšem vzpomínky na něj přetrvaly. A právě proto tu byla v roce 1986 postavena jeho věrná kopie, do níž dodnes proudí davy turistů.

Zajímavé je, že vlastně ani o výstavní pavilon nešlo – všechny vystavované exponáty Německa totiž byl totiž byly umístěny jinde. Mělo jít jen o zajímavé kulisy pro setkání německého velvyslance a královského páru (proto ona tři křesla). Tak pokud budete někdy při návštěvě přehlceni pestrobarevností Gaudího staveb, zamiřte právě sem. Budete ohromeni ve zcela jiném směru.