Jednou z nejkratších cest na Lysou horu a zpět

Vydat se na královnu Beskyd rozhodně stojí za to prakticky v jakoukoli část roku. My jsme vyrazili nyní v srpnu, a to poměrně zajímavou trasou. Jestliže hodláte tento vrchol zdolat co nejkratší cestou, jste na správném místě. Naše cesta na Lysou horucesta na Lysou horu  trvala pouze 2,5 hodiny, zdolali jsme přitom jen 4,2 km. Samozřejmě jsme našli i trasu kratší, a to něco málo přes 3 km, nicméně převýšení už by bylo maximální a požitek tím pádem menší. Jak tedy celá cesta touto trasou probíhala? To vám prozradíme právě v tomto článku.

První neznačené stoupání bylo náročnější

Vycházeli jsme od hotelu Petr Bezruč, konkrétně od rozcestníku Satina – zot. P. Bezruč. Zaparkovat lze buď pod Bezručem u cesty, kde je málo míst, nebo u hotelu Petr Bezruč. Parkovné vyjde na 40 korun za den. Když si tady dáte jídlo a máte útratu přes 200, neplatíte jej. Vyšli jsme po zelené, která ale po nějakých cca 500 metrech mířila hodně vlevo. My se vydali rovně, abychom vystoupali na modře značenou trasu, která vedla na Ivančenu. Tam jsme ovšem nedošli, protože jsme si cestu zkrátili kousek mimo onu modrou, na níž jsme se posléze opět napojili. Nakonec jsme dorazili až na rozcestník Malchor, který se nachází cca 700 metrů pod Lysou horou. Po cestě nás čekali krásné výhledy, jež jsme si dostatečně užívali.

V zajetí borůvek a malin

Z Malchoru už to bylo kousek klikatící se luční cestou na vrchol Lysé hory. Borůvky v těchto místech byly opravdu nádherné a neposbírat je by byla velká škoda. Ostatně bylo jich tady hodně, protože mnozí turisté toho mají v těchto místech už vcelku dost.

Na Lysé očekávaný Václavák nebyl

Popravdě řečeno, na vrcholu Lysé hory jsme čekali hodně lidí. Úplně málo jich tam nebylo, ale o davy se nejednalo. V Zátopkově chatě jsme se pohodově najedli. Ceny lidské. S polévkou a hlavním jídlem jsme se do 200 korun bez problémů vlezli. Výborné byly hlavně borůvkové knedlíky. Kyselice byla neskutečně kyselá, což je správné. V turistické chatě bylo lidí více a řada na jídlo dlouhá. Fotografie na vrcholu a hurá dolů.

Cestu zpět jsme zvolili delší a rozmanitější

Zpět jsme se vydali směrem do Ostravice. Cestou na Lukšinec jsme potkávali skutečné davy. Jde vidět, že lidé se vydávají asi později než my. Na vrcholu jsme byli kolem 11.00. Cesta dolů byla mimo turistů také plná kamenů, což pokračovalo až na rozcestník Pod Lukšincem. Z toho jsme vyrazili k hostinci U Veličků. Naprosto luxusní záležitost. Hospůdka přímo u rozcestníku. V jídelním lístku guláš, klobása, tři druhy polévek a huspenina či tvarůžky na chlebu. Paráda. Turistický ráj. Posezení vesměs venku na louce. Uvnitř jsou pouze tři stoly. Od Veličků už jsme došli z kopce až k rozcestníku U korýtka. Odtud to už bylo opět kousek k Bezruči. Zpět jsme ušli nějakých 5,5 km. Do kopce by se nám ale tuto trasu jít nechtělo.