Hrad Sloup a jeho chlípný poustevník

Kdybyste nevěděli, kde hrad hledat mezi skalami, projeli byste je bez zastavení. Za rohem je skrytá tabule s údaji, odbočka a český bar s omezeným menu a příznačným názvem „Pod hradem“. Zdá se, že nic dalšího neláká výletníky k obřímu pískovcovému kolosu, který se tyčí do výšky třiceti metrů a táhne se do délky sta metrů.

Historie

Pískovcový hřbet je od nepaměti dominantním prvkem okolní lokality. Všímali si ho i původní obyvatelé, kteří obývali toto zvlněné, bujné pohoří. Stěny z hřebene byly využívány jako útočiště lužické kultury a později Keltské. Dochovaly se sice určité nálezy, ale pro archeology je obtížné rozhodnout, jak přesně vypadala jejich sídla a jak žili. Středověk je navíc zahalen tajemstvím. Středověká místnost ze skály je dodnes chráněna, přestože její dřevěná podlaha již dávno podlehla vlivům času.

Odborníci na historii se shodují, že se zde kdysi nacházela tvrz, cenná v dobách nebezpečí. Nikdy se však nedozvíme, kdy a v jakém případě se zde bojovalo, zda se zde jednotlivci kryli a kolik životů stěny zachránily.

Velkolepost a beznaděj obyvatel

Po tři sta dlouhých let, téměř bez zásahů, mělo sousedské panství a velkolepá skála místo u Berků z Dubé, a přesto se do dějin rozhodujícím způsobem zapsal jiný rod, Mikeš Pancíř ze Smojna. V husitském období využil toho, že se sousední páni nemohli dohodnout s hornolužickými městy, a tak proti sobě vedli války. Sloup se však skutečně dočkal doby, kdy jeho vrchol opadl. Během vojenských akcí v letech 1444 až 1445 byl rozdrcen a třicetiletá válka se na panství vskutku nepodepsala příznivě.

Vstup švédských vojsk, která vyčistila zpustošená města od strachu, dodnes připomínají lidová jména několika míst v zóně, například Švédská štěrbina nebo Švédská jeskyně. Nic však nevydrží až do konce věků a otřesený Sloup zažil opět velké časy. Na sklonku 17. století, se zdejší panství ocitlo v majetku Ferdinanda Hroznaty z Kokořova. Právě on rozhodl přebudovat hrad a jemu vděčíme za většinu opravených úseků a skal obohacených rytinami.

Hrad pustevnou

Mezi lety 1710 a 1940 se o panství ucházel rod Kinských. V té době se lokalita těšila značnému rozkvětu. Avšak stavby na barokní skále chátraly a začaly sloužit jinak. K tomuto účelu se je rozhodla upravit rodina Kinských. Kdysi tu sedávali poustevníci, zarostlí a hubení, s krajícem chleba v ruce.

Je tu vybudována socha Samuela Görnera, nejpopulárnějšího z poustevníků. Dívá se směrem k jeskyni, kde po nějakou dobu pobýval. Tento muž je oslavován jako tvůrce dalekohledů, takže jeden drží a používá. Podle legendy sem Görner chodíval pozorovat svého bratra, který se zde miloval se svou milou. Jednoho dne zde prý ze závisti zkameněl – a tak ho můžete vidět i dnes.

Zdroje info: kudyznudy.cz, icesty.cz

Náhledové foto: Pixabay