Historie zavařování – všechno to vlastně začal Napoleon, dnes jen těžíme z jeho výzvy

Historie zavařování: Uchovat přebytky potravin na horší časy se snažili lidé odpradávna. Snad už lovci mamutů konzervovali maso kouřem. V dávných dobách pak lidé potraviny sušili nebo konzervovali solí. Uchovávání jídla kombinací sterilizace a hermeticky uzavřené nádoby se traduje až od konce 18. století.

První byl Nicolas Appert

Tento způsob konzervace objevil francouzský vynálezce Nicolas François Appert na přelomu 18. a 19. století. Prý tak učinil na popud Napoleonovy výzvy, která slibovala finanční odměnu tomu, kdo vyřeší problém se zásobováním jeho neustále se pohybující armády. Potraviny se totiž často zkazily, než dorazily namísto, kde armáda zrovna pobývala. Metoda spočívala v tepelném zpracování potravin ve sklenicích vyztužených drátem a utěsněných voskem.

Vosk, měchýř a pergamen

Včelí vosk a později parafín se používaly při uchovávání marmelád a povidel. Po naplnění sklenic se obsah zalil tenoučkou vrstvou vosku. Druhý den se postup zopakoval. Časté také bylo nechat na povrchu zavařeniny v troubě vytvořit škraloup. Poté se sklenice přetáhly tzv. „měchuřinou“, což byl vysušený močový měchýř prasete. Ten k nádobě dokonale přilnul a utěsnil ji, okraj se převázal provázkem. Místo měchýře se používal také namočený pergamen, který se napnul a ovázal, po vysušení se stáhl a nádobu téměř hermeticky uzavřel. V pozdějších dobách pergamen nahradil celofán.

Foto: Pixabay

Historie zavařování: Pokrok z Ameriky

V 60. letech 19. století se v Americe objevují první sklenice s kovovými svorkami a gumovými kroužky. Dnes si je kupujeme spíše z nostalgie nebo do stylové kuchyně, ve své době však představovaly v zavařování velký pokrok.

V téže době (roku 1858) si dal John Landis Mason patentovat vynález zabroušené sklenice se závitem a šroubovacím víčkem s gumovým těsněním. Sklenice Mason Jar skvěle fungovaly při zavařování, používají se ale dodnes i k jiným účelům.

Evropa drží krok

V Evropě se nezávisle na Americe zavařovačky vyvíjely rovněž. V roce 1880 představil sklenice se skleněným víčkem a gumovým těsněním německý chemik Rudolf Rempel. Víčko se připevnilo kovovou sponou. Šlo o vynález, který značně usnadnil sterilizaci – a těžíme z něj dodnes.

A na přelomu 19. a 20. století se na trhu začala objevovat i další novinka. Šlo o tzv. patentní sklenice se skleněným uzávěrem. Produkovaly je továrny, jež se spol s tím zaměřovaly na veškeré další nezbytné vybavení pro zavařování. Kdo si chtěl ušetřit práci a čas, mohl si pořídit všechno najednou.

Konzervace v konzervách

Ve své době byla skutečnou bombou, obaly byly najednou nerozbitné, což při tehdejších způsobech přepravy bylo opravdu terno. Tuto metodu zavedl Angličan Peter Durand roku 1810. Komerčně se plechové konzervy začaly vyrábět v Americe v roce 1912. Zásluhu na tom mám Thomas Kenselt.

V Evropě se o to zasloužila opět armáda, a to rakousko-uherská, která rovněž potřebovala velké množství trvanlivých potravin. Monarchie proto uzavřela smlouvu s vídeňským továrníkem Carlem Littmannem a tak byla postavena první konzervárna v Evropě roku 1896. A kovové konzervy se opravdu ujaly, vždyť jich jsou dodnes plné obchody.

I když máme v dnešní době mrazničky a spousta potravin uchováváme v nich, zavařování má stále své kouzlo a věnuje se mu čím dál více lidí.

Zdroj: https://www.toprecepty.cz/clanky/3522-historie-zavarovani-puvodne-se-sklenice-uzaviraly-pytlikem-z-veproveho-mechyre-a-na-marmelady-se-lil-parafin/, https://www.nzm.cz/aktuality/historie-zavarovaci-sklenice, https://www.kupi.cz/magazin/clanek/15449-jak-vypadalo-zavarovani-pred-100-lety-historie-zavarovaci-sklenice-ktera-postupem-casu-prosla-mnoha-zmenami

Náhledové foto: Pixabay