Herodův palác na Masadě míjejí návštěvníci bez povšimnutí
Když se řekne Masada, vybavíme si obvykle něco o Židech a Římanech. A neslavném konci. Masada je pevnost, vybudovaná na opravdu vysoké hoře v Izraeli. A i když se dodnes zachovaly už jen její ruiny, stejně v návštěvnících budí oprávněnou bázeň a respekt.
Už jen výstup až k Masadě je impozantní. Když se plahočíte po Hadí stezce, nechápete, jak starověcí mistři stavitelé dokázali v takovéhle pustině vybudovat něco takového A tím tím spíš, když si uvědomíte, že jde o místo bez trvalého zdroje vody, kterou bylo nutné pracně shromažďovat ve velkých nádrží ze sezónních dešťů není divu, že řada návštěvníků raději na vrchol zamíří lanovkou.
Zdroj obrázku: Pixabay.com
Vzhůru za Herodem
První významnější osobu, která v této stavbě pobývala, byl král Herodes, který se sem přestěhoval okolo roku 40 př.n.l. A to i se svou rodinou. Sázel na její nedobytnost a nespletl se. Dodnes tu najdeme pozůstatek jeho nádherného paláce s několika terasami. Bohužel situace na místě včetně ukazatelů není právě přehledná. Většina lidí proto náročnou prohlídkou archeologického naleziště vzdá ještě dřív, než k paláci vůbec dojde.
Aby se vám nestalo totéž, zamiřte hned po výstupu vpravo. Po nějaké chvíli dojdete k množství schodů. Nenechte se jimi odradit a zdolejte je. Odměnou vám bude právě pohled na Herodův palác.
Masada – místo hromadné sebevraždy
Ale tato pevnost proslula kvůli něčemu docela jinému. Později se v ní totiž usadili zelóti – radikální židé, vyhnaní z Jeruzaléma. Nebyli však po chuti ani Římanům. V roce 73 n. l. je římská vojska obklíčila a po několikaměsíčním obléhání začali vojáci směrem ke hradbách Masady stavět rampu. To byla pro obléhané poslední kapka. Než by padli do rukou útočníkům, raději zvolili hromadnou sebevraždu. O život přišla nejenom spousta mužů, ale i žen a dětí. Dodnes se proto nad Masadou vznáší chmurný stín, který zcela nedokáže zahnat ani nádherný výhled do okolní Judské pouště.
Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com
Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.