Göreme – skalní kostely v Kappadokii

Název Kappadokie označuje krajinu ve střední Anatolii, modelovanou ze sopečného tufu přírodními, ale i lidskými faktory. Dnes jde spíše o měsíční krajinu, ještě nedávno však bylo zdejší území opravdu hustě obydleno.

Jako první se zde usadili Chetité a po nich Peršané. Nejvíce památek se však dochovalo z dob byzantské říše a raného rozvoje křesťanství. Měkký tuf totiž umožňoval tesat do skal četná obydlí, ale i kostely či poustevny. Právě jejich skrytý charakter byl pro první křesťany tím nedůležitějším faktorem. Mohli se zde totiž snadno ukrýt před svými pronásledovateli.

Kappadokie a zakladatelé křesťanství

Pokud se dobře podíváme na fresky, které se v některých kostelích zachovaly až v podivuhodně dobrém stavu, setkáme se se třemi nejčastějšími motivy: svatou Barborou, svatým Jiřím a drakem a také se třemi biskupy. Jde o tři tzv. kappadocké otce křesťanství:

• Basileos Veliký (Basil z Cesareje)
• Řehoř z Nyssy
• Řehoř z Naziánu

Právě oni prosadili myšlenku Otce, Syna a Ducha svatého. Bez nich by se tak nový náboženský směr nejspíše ubíral zcela jiným směrem.

Více než 300 skalních kostelů a pousteven

Nikdo zatím nedokázal tyto památky v Kappadokii přesně spočítat. Jen v okolí Göreme bych jich však mělo být více než 360 a v celé oblasti pak možná i dvakrát víc. Ne vždy však lze původní účel uměle vytvořených jeskyní spolehlivě odhalit. V 11. století totiž odtud křesťany vytlačili Turci a mnohé stavby proměnili v obydlí a sklady.

Kam za nejkrásnějšími freskami

Naštěstí se nechovali ke svěřenému majetku příliš macešsky, takže se nám z dávných dob dochovalo množství nádherný fresek. Ty nejvzácnější byly vytvořeny na vrstvě štuku. Najdete je například v Karanlik Kilise (Temném kostele), kde byly jejich barvy zachovány díky minimálnímu přístupu slunečního světla. Mezi další vyhledávané cíle pak patří i Jilanli Kilise (Hadí kostel) a Elmali Kilise (Kostel jablka).