Fidžijcům běloši nechutnali, přesto je zabíjeli s velkým gustem. Jeden náčelník snědl celou vesnici

Pro cestovatele není kanibalismus s oblasti Melanésie v Pacifiku ničím překvapivým Ovšem Fidži se přece jen v několika ohledech lišilo. Pokud nemáte dostatečně silný žaludek, pak dál raději ani nečtěte.

První otázka, kterou si obvykle položíme, zní PROČ? Co vede lidi k tomu aby zabíjeli jiné lidi? Podle všeho bylo zdrojů na Fidži dost, nebylo tedy nutné jíst jiné příslušníky kmene. Ovšem jak to tak vypadá, domorodcům lidské maso zkrátka chutnalo a když se k tomu ještě přidalo několik náboženských pověr…

Věřili, že do nich přejde síla mrtvého

Paže, srdce a játra – to byly nejchutnější a také nejceněnější části lidského těla. Není divu, vždyť právě tady měla sídlit životní síla člověka A pokud jste je zkonzumovali, přešla automaticky do vás. Rovněž se věřilo, že pokud budete snědeni svými sousedy, ožijete v místní variantě nebe ve stejném stavu, v jakém jste zemřeli. Řada lidí proto podstupovala tuto smrt dobrovolně ještě dříve, než se na nich stihly podepsat neduhy stáří.

Foto: Pixabay

Pomáhali si speciálním náčiním a hlavu vyhazovali

Zajímavé je, že na Fidži lidská hlava nijak ceněna nebyla. Většinou tedy přišla do rukou kněžím. A lidské maso bylo tabu – alespoň co do konzumace rukama. Ani tento jev není nikde jinde v Melanésii zaznamenán. Lidé se směli jíst pouze za pomoci speciální dřevěné vidličky. A pokud byste ji omylem použili na něco jiného, šlo o smrtelný hřích. Některé z těchto nástrojů jsou dodnes k vidění ve Fiji muzeu v hlavní městě Suva, a jejich zdařilé repliky si můžete pořídit jako suvenýr. Samozřejmě s pestrým výkladem toho, k čemu se původně používaly.

Nejdřív zabít, potom rozčtvrtit a upéct

A jak se oběti dostávaly na onen svět? Nejčastěji jim byla rozbita hlava speciální zdobným kyjem. Pokud se vám právě nechce navštěvovat muzeum, podívejte se na zdejší deseticentovku, právě na ní je totiž vyobrazen. Tělo bylo následně rozčtvrceno a zabaleno obvykle do banánových listů, aby se mohlo na uhlících pořádně propéct. Syrové lidské maso se totiž nekonzumovalo nikdy.

A nenechte se mýlit – hostiny se neskládaly jen z propečeným porcí nešťastníků Vždy k nim byla servírována i zelenina a bylinky. Koneckonců, latinský název jedné místní rostliny Solanum anthropophagum dodnes na tyto praktiky dokazuje. Anthropophagum totiž doslova znamená lidojedská. Dát si ji tu můžete dodnes (ovšem už bez oné masové přílohy), je poměrně dobrá a ze všeho nejvíc vám nejspíš bude připomínat špenát.

Běloši obyvatelům Fidži nechutnali, vůle bohů však byla silnější

Také si myslíte, že když se k břehům ostrova dostali první Evropané, byli zdejšími divochy okamžitě považování za lahůdku pro svůj exotický původ? Pak se pletete. Jejich maso totiž prý nevábně čpělo a vůbec nebylo dobré. Tak proč končilo na dřevěných vidličkách? Domorodci totiž uctívali boha moře. Nu a když se on na bělochy rozzlobil a potopil jim loď, kdo byli oni, aby pochybovali o jeho vůli?

Rekordman na Fidži snědl celou vesnici

Chcete znát místního hrdinu? Je jím náčelník jménem Undre Undre. Ten prý plnil vůli bohů tak důsledně, že za svůj život snědl hned 872 lidí. A to už je jedna menší vesnice. Opravdu. Počet je jistý (uvádí se v několika zdrojích), ovšem méně jisté už je, jak si tento svůj koníček zaznamenával. Někteří mluví o jámě plně kamínků (jeden za každé tělo), druhů o řadě 872 balvanů. Každopádně však jde o velmi hrůzostrašné číslo, co říkáte? Určitě můžeme být jen rádi, že dnes už jsou tyto praktiky definitivně odsunuty do pozadí.

https://www.hedvabnastezka.cz/fidzi-ostrovy-lidojedu-cannibal-islands

Náhledové foto: Pixabay