Escorial – zámek a klášter v jednom

Nejde právě o obvyklou kombinaci, a právě proto je Escorial ve Španělsku tak výjimečný. Ne nadarmo ho tady nazývají osmým divem světa. Tvoří ho několik koridorů, měřících dohromady úctyhodných 16 kilometrů a více než stovka mnohdy příkrých schodišť.

Králi Filipovi II. přímluvy za jeho duši, donekonečna drmolené v kostelích, jednoduše nestačily. Byl to velmi zbožný král, takže se rozhodl vybudovat do té doby něco nevídaného – královské sídlo, které zároveň sloužilo jako klášter. Nazval ho Escorial.

Zámek, co vypadá jako pevnost

Na první pohled tak skutečně působí. Může se chlubit rozlehlým, pravoúhlým půdorysem, a velkolepou fasádou, ovšem zcela bez ozdob. Má tolik oken a dveří, že se nedají ani přesně spočítat. Nicméně odhady se pohybují okolo 1250 vstupů a 2 500 oken.

Věděli jste, že: Filip II. se nemohl dočkat, až bude Escorial hotový? Vybral si proto sídlo v horách, odkud se mohl na pokračující práce nerušeně dívat. Dodnes existuje a nikde jinde není vyhlídka na celý komplex tak nádherná.

Majestátní zdi Escorialu vyrostly v letech 1563 až 1584. Najdeme v něm hned několik pozoruhodných detailů – například z královských komnat bylo možné vstoupit přímo do klášterních prostor. Když byl král nemocný, mohl se ze své postele dívat přímo na oltář.

Escorial – palác, ale i královské pohřebiště

Filipovi následovníci nebyli už tak nábožensky založeni. Přistavěli proto vedle kostela mnohem honosnější prostory. A když přišel jejich čas, odmítli se se svým velkolepým sídlem rozloučit. A proč ne, když už Filip II. nechal pod hlavním oltářem vybudovat Panteon králů. Sice zůstal ještě dlouho nedokončený, ale panovníků zde stejně skončilo mnoho.

A třetí část Escorialu, kterou byste rozhodně neměli vynechat, je knihovna. Vstupuje se do ní přes nádherné sály s alegorickými stropními malbami. Bohatost výzdoby vám snadno vezme dech. Dodnes zde stráží velkolepou sbírku vzácných knih a rukopisů.