Býčí skála dodnes vydává svědectví o jednom z největších masakrů na našem území
Jde o místo s negativní aurou, zmapovanou už nejméně od středověku. Lidé slýchávali z této jeskyně křik a dusot a jen pokradmu mezi sebou hovořili o stopách draků, které se několika odvážlivcům podařilo na jejím dně objevit.
Ovšem moderní věda byla postavena před záhadu ještě mnohem větší. Proč zde našlo svůj hrob více než 40 lidí, kteří ze světa nejspíš nesešli právě příjemnou smrtí? A co rituální oběť asi třicetileté ženy, dnes poeticky zvané Princezna z Býčí skály?
Pravěk byl mnohem krvavější, než se myslelo
Mezi nejslavnější nálezy v této lokalitě (pro neznalé, jde o jeskyni v Moravském krasu) patří rozhodně bronzová soška býčka. Podle dalších průzkumů však toto místo lákalo už obyvatele doby kamenné. Před 2 500 lety zde byla například obětována „princezna.“ Tuto přezdívku dostala podle zlatých šperků a diadému, jež u ní byly nalezeny. Ve skutečnosti však nevíme, kým byla doopravdy. Mohlo jít třeba „jen“ o kněžku.
V Býčí skále ji v roce 1872 objevil archeolog Jindřich Wankel. A byl jí natolik fascinován, že si lebku „princezny“ ponechal, i když většinu ostatních nálezů prodal do vídeňského muzea.
Zdroj náhledového obrázku: commons.wikimedia.org
40 koster – svědčí skutečně o masakru?
I další nález, který Býčí skálu proslavil, pochází ze starší doby železné. A objevil ho také Wankel. Bohužel ho „otec moravské archeologie“ nejspíš špatně vyhodnotil. Usoudil, že jde o pohřeb halštatského velmože a jeho doprovodu, který měl dělat společnost právě princezně.
Skutečnost je však nejspíš děsivá mnohem méně. Podle nejnovějších průzkumů to vypadá, že jeskyně byla po dobu nějakých 120-130 let velmi významnou místní svatyní, spojovanou se světem mrtvých. Rituály a pohřby se tu tak odehrávaly průběžně. To však neznamená, že nebyly hororové. Nálezy svědčí o usekaných hlavách i končetinách. Pohřbení koně pak byli doslova roztrháni na kusy.
Dnes vypadá Býčí skála mnohem méně děsivě. Všechny archeologické nález byly odvezeny a přístupná bývá jen několikrát do roka. I tak však řada lidí tvrdí, že z místa stále ještě cítí negativní energii.
Zdroj náhledového obrázku: commons.wikimedia.org
Opravdu ráda cestuji - většinou s kompasem v ruce, ale občas i prstem po mapě. A o všechny zajímavosti, které na cestách potkám, se s vámi ráda podělím.