Beton, odpadky, chemie: Nejcennější česká nížina přišla dle vědců za 30 let o třetinu jedinečné přírody

Mnozí si myslí, že masivní ničení přírody skončilo v České republice v roce 1989. Bohužel to není pravda. I ta nejcennější území u nás jsou neustále likvidována a příroda bohužel trpí. Typická je situace třeba v případě bývalého vojenského prostoru v Milovicích. Právě on přišel za třicet let od odchodu armády zhruba o třetinu přírody. Jedná se především o komplexy suchých luk a lesů.   

Žádná krajina zničená armádou

Přesně to by se mohlo zdát, když se vysloví sousloví „bývalý vojenský prostor“. Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky vysvětluje situaci takto: „Ve skutečnosti je přitom bývalé milovické cvičiště zdaleka nejrozsáhlejším souvislým nížinným rovinatým komplexem přírodě blízkých suchých lesů a otevřených biotopů na českém území.“ Opak je v podstatě pravdou. Armáda paradoxně dokázala ochránit krajinu před intenzivním zemědělstvím, a především chemickými prostředky, jež byly běžně využívány. Přežili motýli, vzácné květiny a mnohé jiné organismy, jež jinde nejsou.

Mnohaleté ničení krásného kusu přírody

Odchod sovětské armády přišel v roce 1991 a Milovice se staly doslova přírodní pokladnicí. Nížinná savanovitá krajina měla doslova unikátní charakter. Místo její ochrany ale došlo k jejímu ničení. Daria Jirků z Jihočeské univerzity, jež vývoj území sledovala na základě analýzy leteckých snímků popsala situaci následovně: „Náš výzkum ukázal, že během pouhých třiceti let se plocha extrémně cenných nelesních stanovišť zmenšila téměř o třetinu. Zavedení intenzivního lesnictví pak vedlo ve stejném období k likvidaci velkých ploch zdejších přírodě blízkých lesů. To je naprosto alarmující. Část cenných lučních stanovišť se přeměnila na obrovskou skládku komunálního odpadu, další na golfové hřiště či rozorána a přeměněna na pole ošetřovaná chemickými postřiky, jinde vznikla průmyslová zóna. Nemalá část přírodě blízkých lesů byla vytěžena a přeměněna na lesnické plantáže, kterými byly bohužel osázeny i některé cenné luční plochy.“

Foto: Pixabay

Jasně hovoří i čísla

Když odešla sovětská vojska, zůstalo v dané lokalitě celkem 1100 hektarů ploch, jež byly biologicky maximálně ceněné. V roce 2017 už se ale jednalo o pouhých 700 hektarů. Pokles byl tedy znatelný. Propad celkem o 30 %. Čemu je to přisuzováno? 60 % luk zarostlo dřevinami a 40 % ztrát luk je připisováno zástavbě, skládkám a jiným druhům využívání půdy.

Miloslav Jirků dále pokračuje: „Oproti roku 1995 činí ztráty lučních ploch 303 hektarů. O jak velkou ztrátu se jedná si uvědomíme, když uvážíme, že jde o plochu přesahující svou velikostí rozlohu největšího zdejšího dochovaného lučního komplexu jménem Traviny.“ Dlouhodobá péče o cca 350 hektarů je nyní zavedena díky zavedení pastvy sudokopytníků. Rezervace sudokopytníků je fakticky jedinou pozitivní přeměnou oblasti. Podotknout je také třeba, že od roku 1991 došlo k vytěžení 350 hektarů lesů, což také není málo.

Malé německé srovnání

Nabízí se právě u sousedů. Nedaleko Berlína se nachází bývalý vojenský prostor Döberitzer Heide. Z 3600 hektarů tady zbylo 3400 hektarů, které pokrývá státní přírodní rezervace. 1860 hektarů jádrové zóny se vyznačuje přísnou ochranou obklopenou 1540 hektary nárazníkové zóny, kde mohou návštěvníci. I přesto, že na chov sudokopytníků přišli Němci dříve, u nás se jim daří také skvěle. Tak snad se alespoň kus chráněné přírody podařilo zachránit.

Zdroj info: http://zpravodajstvi.ecn.cz/?x=2736715

Náhledové foto: Atillak: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Aurochs_in_Milovice_3.jpg