Axamer Lizum: Jarní prázdniny v rodinném středisku, kde jsou modré sjezdovky spíše červené

Máte před sebou jarní prázdniny? Skvělé, nezbude než závidět. Rozhodně se vyplatí někam vyrazit. My jsme doma nezůstali a vydali se do Rakouska. Naším cílem se stalo menší středisko nad Innsbruckem a obcí Axams nazvané Axamer Lizum. Jedná se v podstatě o lyžařské centrum, které už hostilo v minulosti olympiádu. Ta poslední se tady odehrála ale už v roce 1976. Tehdy zřejmě ještě požadavkům federace středisko vyhovovalo. Dnes už by to bylo určitě jinak, o čemž svědčí i zavřená černá sjezdovka, kterou vidíte již při příjezdu sem. To ovšem nic neubírá na atraktivitě tohoto místa. V článku se o něm ostatně dozvíte mnohem více.

Sedm hodin vcelku pohodové cesty

My jsme vyrazili z obce Martinice nedaleko Kroměříže. Cesta s menšími zastávkami trvala něco málo přes 7 hodin. Byla vcelku pohodlná, jelikož vedla prakticky neustále po dálnici. Jeli jsme směrem na Vídeň, Linec, Salzburg a Innsbruck. Zejména rakouské dálnice a také kouskem té německé, stojí za to. Často disponují i třemi pruhy, takže cesta ubíhá. V Innsbrucku jsme odbočili na obec Axams a po několika serpentinách jsme byli přímo na velkém parkovišti před hotelem Olympia, který je jakýmsi ubytovacím srdcem střediska. Mimo jiné nabízí také ubytování v apartmánech. Samotné parkoviště se v podstatě každý den pořádně zaplnilo.

Parkoviště ve středisku Axamer Lizum: Foto Radek Štěpán

Čisté ubytování bez puncu luxusu

Když jede našinec do Rakouska a chce bydlet za solidní peníze, nemůže čekat luxus. Hotel Olympia jako nedílná součást sítě Hammerle Hotels ani nijak přepych nenabízel. Byl ale čistý. Stravu jsme měli průměrnou. Snídaně formou švédského každý den stejného stolu nebyly špatné. Večeři většinou dominovala dušená zelenina. Jen lyžařské výcviky, které se tady střídaly jako na běžícím pásu, byly hodně hlučné. Co ale jiného čekat od mladých Irů, Rakušanů a jiných národností.

Pohled na modrou sjezdovku v Axameru: Foto Radek Štěpán 

Přepravní kapacita bohatě stačila

Z hotelu stačilo vyjít, zapnout si lyže a sjet na novou kabinkovou lanovku s kapacitou 10 osob. V supermoderní krytí spodní stanici mající dvě patra se dalo najít snad všechno zázemí. Ze spodní části jste se jezdícími schody dostali až k nástupu. Lanovka stíhala prakticky veškerý nápor turistů. Ostatně druhou lanovku, respektive zubačku postavenou pro účely někdejších olympijských her, za celý týden ani nespustili. Kabinkovou lanovkou se vyjelo na vrchol s jedním mezipřestupem. Ve třech čtvrtinách kopce jste mohli vysednout a jet dolů červenou sjezdovkou. Ale nemuseli. Tradičně se vyjíždělo až nahoru k restauraci Hoadl Haus. Pokud jsme jeli dolů červenou sjezdovkou, mohli jsme využít ještě čtyřsedačky vedoucí nad ski park a dvojsedačky vedoucí na vrchol s krásnými výhledy na Innsbruck.

Kabinková lanovka v Aaxameru: Foto Radek Štěpán

Červené sjezdovky s malým modrým nádechem

Z vrcholu bylo možné vyrazit dvěma směry. Pro ty méně zdatné je určena modrá sjezdovka s délkou kolem 3 500 metrů. V některých částech je skutečně modrá, nicméně ve většině spíše červená. Nabízí nádherné pohledy na skály okolo sjezdovky. Pokud jste zdatnější lyžaři, můžete vyrazit z druhé strany Hoadl Hausu po červené sjezdovce. Ta je ale hned po několika metrech hodně ostrá. Po ujetí příkřejšího úseku dorazíte do snowparku, který je skvěle vybavený. Ramp, vln a různých skoků tady byla spousta. Následně už se dalo různými směry po červené sjezdovce vyrazit dolů. Červených úseků tady je spousta. Hodně zajímavá byla sjezdovka u dvojsedačky, která byla spíše modrá, ale označili ji červenou. Jinak u samotného hotelu Olympia se nacházejí další dva vleky, a to malá poma a malá kotva. Cvičné sjezdovky byly obrovsky široké, naučit se tady mohly i nejmenší děti.

Hoadl Haus: Foto Radek Štěpán

Šnaps s hruškou, nebo weizenbier?

To už bylo na každém z nás. Tak jako také třeba gulášová polévka vyšla nejlevněji v restauraci Pfeffermuhle nacházející se u hotelu Olympia. Vyšla na 4,20 eura. V horním Hoadl Hausu už stála stejná polévka přes 6 eur. Holt vysokohorské přirážky. Podobně na tom cenově bylo také pivo. Tomu klasickému očividně chyběla hořkost, kvasnicové bylo sladší, ale dobré. Jinak si bylo možné dát spousty specialit. V Hoadl Hausu měli třeba špekové knedlíky se zelím nebo tradiční kynutý knedlík přelitý vanilkovým pudinkem. Hodně dobré byly i lasagne. V restauraci Sunnalm na červené sjezdovce měli podobné pokrmy a mnohá jiná smažená jídla s cenou mezi 10 až 15 eury. Na modré sjezdovce ve vyhlídkovém bufetu u ptáků bylo také několik dobrot. Tak jako tak jídlo dobré. Za rodinný oběd pro dva dospělé a dvě děti jsme dali v přepočtu kolem 1 400 korun. Vše se dalo završit šnapsem s kouskem hrušky ve slunečníku vedle Hoadl Hausu.    

Špekový knedlík se zelím: Foto Radek Štěpán

Pár zajímavostí závěrem

Čtyři dny jsme měli oblohu modrou bez mráčků, což byl jistě skvělý bonus. Ten hlavní. Mnohé sjezdovky byly ráno ve stínu, takže terénní zlomy nebyly moc vidět. Manšestr ale stál za to. Jinak jsme viděli i práci rolbařů. Ti začali s úpravou svahu v 19.00 a končili zhruba druhý den kolem 2:00. Jinak bylo ve středisku několik lidí, kteří mluvili česky, a to jak v hotelu Olympia, tak i v restauracích. Domluvit se ale v pohodě dalo pro neznalce němčiny i anglicky.

Zdroj info: Autor

Červená sjezdovka v Axameru: Náhledové foto Radek Štěpán