Kde jsou ti mýtičtí ochránci, kteří nás mají chránit?
Pohoří Blaník je výjimečné – alespoň co se pověstí týče. Kdo by neslyšel o blanických rytířích, kteří se prý vydávají na pomoc českým zemím, když je jim nejhůř? Tajemství, které nás provází po staletí, se v průběhu času měnilo. Je však nepochybně součástí naší tradice a inspirovala mnohá umělecká díla.
Blaník je nenápadný, oblý a úplně obyčejný kopec, ale jeho jméno zná každý, od dětí až po starší generace. A také vědí, že na tomto kopci spí rytíři. Příběh o ochráncích z Blaníku si stále opakujeme a stoupáme na kopec s bukovým lesem a doufáme, že nejde jen o pověst. Ale v hloubi duše stejně víme, že nikdo nepřijde na pomoc.
Jedna pověst za druhou
Jakmile se lidem něco zalíbí, a nese to sebou tajemno, vzniká jedna historka za druhou. Někdy jde o příběhy, které nás mají varovat, poučit, dodat pocit ochrany a důvod pro víru. Nicméně jsou Blaničtí rytíři s námi již od počátku 15. století, kdy se blanický mýtus mnohokrát objevil v souvislosti s církevními půtkami. Tehdy vzniklo krvavé proroctví, které dalo vzniknout všem blanickým legendám. Podle ní se měla odehrát bitva tak krutá, že se okolní rybníky naplní krví, a z Blaníka mělo vyjít vojsko, které nepřítele vyžene z Čech.
V 19. století používali blanické vojsko mnozí umělci, aby pozvedli ducha Českého národa. Mezi ně patřili velikáni jako je Božena Němcová, Jaroslav Vrchlický, Svatopluk Čech, Leoš Janáček nebo Bedřich Smetana.
Každý příběh je na něčem založen
Každý příběh a každá pověst má alespoň pravdivý základ, bohužel zbytek je samá lež. Lidé díky tomu žijí v pohádce a neuvědomují si, že si dělají plané naděje. Proto, když se ptáme, kde jsou naši Blaničtí rytíři, a proč nepřišli, odpověď je jasná. Co jsme si nadrobili, a to co jsme nechali s vlastí udělat, to si taky musíme sami napravit.
Zdroje info: blanik.net, medium.cz
Náhledové foto: wikimedia commons, Marta Rzetelska (Warszawa), https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Maria_Sniezna_na_Iglicznej_PL.jpg#/media/File:Maria_Sniezna_na_Iglicznej_PL.jpg
