Domů Aktuality

Děda na kolobrndě: V 72 letech najezdím ročně až 4000 kilometrů

Radek Štěpán 18. 12. 2024 727 zobrazení

Pohyb je nesmírně důležitý a jde o nedílnou součást našeho života. O faktu, že pravidelným pohybem utužujeme své zdraví, není pochyb. I proto jsem si povídal s Břetislavem Snášelem z Třince. Tento muž ujede v 72 letech ročně na koloběžce okolo 4000 kilometrů a navštívil od roku 2020 celkem 10 poutí. Povídání s ním bylo nesmírně zajímavé a on sám doufá, že inspiruje k pohybu a návštěvě krásných míst spousty dalších lidí, a to nejenom jeho vrstevníků.

Přiznám se, že když si čtu čísla vámi ujetých kilometrů, bolí mě nohy a výkony obdivuju. Až si myslím, že to snad na obyčejné koloběžce zvládnout nejde…

Ano, jde, jezdím sám na obyčejné koloběžce. Sám jezdím mimo Českou republiku. V Česku mám většinou nějakého parťáka. Na delší cesty jsem sám, kamarádi ještě chodí do práce.

Břetislav Snášel: Foto se svolením Břetislava Snášela

Takže podporu nemáte při vašich cestách žádnou?

Jezdím sám na obyčejné koloběžce. Nemám při jízdách podporu. Vše si vozím na předním nosiči na koloběžce. Většinou spím ve stanu. Podporou mimo Českou republiku je mi internet. Lidé mě na internetu sledují. Vidí, kudy jedu, občas se ozve Čech žijící poblíž mé trasy a pozve mě na přespání.

Jak dlouho už jezdíte po poutích?

Jsem 5 let na stupačce koloběžky v tomto zápřahu. Začal jsem přejezdem Moravy v červnu 2020.

Co máte na tomto druhu cestování nejraději?

Poutěmi se snažím inspirovat své vrstevníky k pohybu, ty zdravější pak i k cestování. Já si užívám romantiky. Mám radost, že dokážu vystoupit ze své komfortní zóny. Jezdím od roku 2018 a na první pouť jsem se vydal v roce 2020. Mohu si pozorovat dění ve vesnicích, ve městech a dobrodružství při hledání místa na přespání.

Co takový covid, odradil vás?

Určitě ne, poutě jsem neodložil, ani když ve světě vše ovlivňovala pandemie covidu. Snažím se ukázat, že když se chce dá se dělat hodně věcí. Pohyb je život. Vlastně mě nabudil odpor lidí k ježdění s rouškou. Lidé to odsuzovali. Já jim ukazoval, že to jde, i když mám nemocné průdušky. Uvědomil jsem si, že mohu vyrazit i v těchto podmínkách.

Máte nějak rozdělené kilometry na jaro a na podzim?

Na jaře jezdím delší poutě nad 1000 km. Na podzim jezdím asi 500 až 800 km. Dny jsou kratší a také bývá chladněji. Na jaře pak jezdím na oslavu svých narozenin, /konec dubna/. Třeba letos jsem si zajel ze severu Česka – Jablonec nad Nisou k nejsevernějšímu koutu Německa a po 1600 km jsem skončil u nejsevernějšího koutu Dánska. Podzimní poutě mám jako nostalgický výlet, loučení s létem. Letos na konci října, po změně naplánované poutě, jsem si zajel ke geografickému středu Česka – Číhošť. Desátá pouť se nesla v duchu setkávání. Občas mě někdo kousek cesty doprovodil, nebo jen tak zastavil na pokec. V cíli mě přišli pozdravit tři koloběžkáři.

Kde všude spíte, jen ve stanu?

V létě jsem se zúčastnil na koloběžce závodu v Trenčíně na Slovensku. Na poutích jsem celkem najel více jak 9000 km. Přibližně 30x za rok stavím stan a jen občas spím u lidí nebo na hostelu. Snažím se přespat co nejblíže trasy po které se pohybuji. Sleduji krajinu a jak je několik větších keřů, stromů postavím stan. Zatím mi to vždy prošlo. Jen v Dánsku jsem si večer ustlal vedle plotu školního hřiště. Ráno dorazila vychovatelka. Asi se zlobila. Nerozuměl jsem jí. Za chvíli dorazil asi školník. Vše sledovaly desítky dětských očí. Nakonec díky Googlu jsme se domluvili a já dostal na cestu svačinku. Spím ve stanu, protože se mi stalo, že několik divočáků v noci se mi chtělo dostat pod plachtu. Je to nepříjemné. V noci svítí měsíc a najednou funění, stíny na plachtě, vlnící se plachta. Fuj, ještě nyní se mi svírá pozadí. Člověk nevěděl, zdali se má pohnout, nehýbat, chrochtat či co.

Břetislav Snášel: Foto se svolením Břetislava Snášela

Kde se stravujete?

Stravuji se většinou na čerpacích stanicích, v zahraničí jsou tady dobré ceny. Nebo nakupuji v super marketu.

Jakou rychlostí zhruba jedete a jaká jsou nej vašich poutí?

Na pouti jedu v průměru 60 km za den. Jezdím výhradně na vlastní pohon. Bez motorizované podpory. Nejdelší pouť po jižní Skandinávii 2000 km. Dále jsem jel od začátku nejdelší řeky v Polsku – Wisly, a to 1300 km. Z Bystřice nad Olší na nejsevernější kout ostrova Rujana v Německu. 1000 km. V Česku pak přejezd všech krajských měst Česka 1300 km. Z nejzápadnějšího koutu Česka na nejvýchodnější kout Česka. 780 km. Od nejsevernějšího koutu Česka na nejjižnější kout Česka. 400 km. Přejezd Česka z Polska do Rakouska 400 km. Na první pouť jsem vyrazil přes Moravu. 300 km. Po Česku mě na většině pouti doprovázel kamarád Honza Kos. Nyní se připravuji na besedy o cestách. Na poutích jezdím tak 12 km za hodinu. Pokud není problém tak to stačí. Jinak musím přidat. Třeba, zavolala mi paní, abych u ní přespal v Nrsko a já to měl o více jak 15 km, než jsem plánoval. Musel jsem v ten den urazit 82 km. Navíc jsem zakufroval a pak jsem honil čas.

Co příští rok, jaké máte plány?

Příští rok plánují dvě poutě. Pokud to zdraví dovolí. Ke svým narozeninám si nadělím 1700 km. Pojedu od Baltu z Polska k Jadranskému moři v Itálii. Jako na předešlých poutích si vše povezu na nosiči, stan, spacák, osobních věcí a jídlo. Jezdím bez doprovodného vozu. Spoléhám na stan a občas využiji pohostinnosti lidí. Také musím koloběžku s vybavením dopravit vlakem na místo startu a pak z cíle domů. Někdy to je větší námaha než samotná pouť. Sám na cizích nádražích bez znalostí jazyků. Kupování jízdenek přes internet je v pohodě. Dostat koloběžku o váze kolem 35 kilo na perón malé výtahy atd. Rychlíky také nejsou zrovna stavěné pro nakládání obtěžkaných kol. Navíc není čas si vybírat rychlík k tomu upravený. Je to další dobrodružství. Beru to jako výzvu, že to ve svém věku zvládnu.

Břetislav Snášel: Foto se svolením Břetislava Snášela

Cesta je cíl…souhlasíte?

Věřím, že svým příspěvkem budu inspirovat lidi, kteří nechtějí jezdit, že neznají cizí řeči. Mají strach se orientovat v cizím prostředí. Přiznám se, mnohokrát jsem nad sebou zlomil hůl. Nakonec jsem vyjel, vše zvládnul a vracel se unavený ale šťastný. Prostě vyrazte na svou jakoukoliv cestu. Překonejte obavy. Uvidíte v cíli, jakou radost ze sebe budete mít. Vše děláte pro sebe. Šidíte jen sami sebe. Cesta je cíl. Procházka kolem domu. Návštěva kina, výlet do sousední obce.

Pro mne to byla dlouhá cesta a bolestivá cesta. Od roku 2020, kdy lidé v mém věku, se přestávají věnovat aktivitám, já začal jezdit dlouhé poutě. Pro rok 2025 chystám jarní pouť 1800 km dlouhou. Pak podzimní asi 800 km. Není to náhoda, na mém facebookumém facebooku vše najdete.

Všem přeji příjemné sváteční dny. Hodně lásky, pohody a zdraví přeje Děda na kolobrndě 72 let.